Něco o mně

Jmenuji se Ondřej Fila, narodil jsem se v roce 1983 a pocházím z malého městečka Český Dub u Liberce.V letech 1998-2002 jsem studoval Obchodní akademii v Turnově, kterou jsem úspěšně dokončil. I když mě škola nebavila, mám na ní ty nejlepší vzpomínky, které zachytil ve svých komiksech spolužák Millhaus. Po ukončení školy jsem nastoupil v galvanizovně jako referent logistiky. Později jsem byl povýšen na vedoucího logistiky a o rok později jsem byl přeřazen na pozici quality auditora. V březnu roku 2005 jsem ukončil pracovní poměr a odjel jsem se svojí kamarádkou za prací do Lucemburska. V Lucembursku jsem nemohl sehnat práci, tak jsem se v únoru 2006 vrátil zpět do České republiky. Od března 2006 pracuji jako planovač a referent prodeje. Mezi mé koníčky patří motocykly značky Jawa, mototuristika,počítače, loutkové a činoherní divadlo. Jsem členem loutkového souboru Ještěd a divadelního souboru VOJAN, kde dělám zvukaře a technika. Občas i hraju. Od března roku 2007 jsem členem rockové skupiny Vetrol, kde dělám taktéž zvukaře.

Jak jsem se stal motorkářem?
Celé to začalo o prázdninách roku 1998. Asi jako každý jsem jezdil na kole. V garáži ležel rozdělanej pionýr a táta mi sliboval, že ho na konci léta dáme dohromady. Nechtěl totiž, abych na něm jezdil bez papírů. Ježdění na kole mě nikdy nebavilo a zvlášť, když jsem jel do kopce a některý z mých kámošů mě předjížděl na fichtlovi nebo na babetě. Tak jsem si jednoho dne řek, že jsi pionýra složím sám. Tehdy jsem o tom nevěděl vůbec nic. Požádal jsem tátu, aby mi dal manuál. Doufal jsem, že mi při skládání pomůže. Jediný co bylo z pinonýra v celku, tak to byl motor.Asi po 14 dnech jsem měl fichtla v kupě. Nalil jsem benzín do nádrže a začal jezdit. Asi po půl roce jsem si řekl, že fichtla zrenovuju. Po renovaci už jsem vesele jezdil dál. Od této doby se pravidelně účastním motorkářských srazů.
Když mi bylo 17 zatoužil jsem po něčem silnějším než je fichtl. Né že by nesloužil dobře, ale jízda ve dvou to bylo fakt utrpení. Rozhodl jsem se koupit Jawu 250. Snad kromě babičky pro mě nikdo neměl pochopení. Rodiče tvrdili, že pokud nebudu mít papíry (v té době jsem měl pouze řidičák na fichtla) na velkou motorku, tak si žádnou nesmím koupit. Zvolil jsem metodu, že koupím motorku a dovezu jí domů a rodiče to nějak zkousnou. Asi týden byla tichá domácnost, ale pak to bylo v pohodě. Mašinu jsem koupil od jednoho známýho za 2000Kč včetně papírů a vozíku PAV. Na motorce bylo zřejmé, že na ní dloho nikdo nejezdil. Jelikož už byl podzim, tak jsem ji na rychlo zprovoznil a po pár vyjížďkách jsem uznal, že ji bude lepší ji zrenovovat. V zimě roku 2000 jsem provedl "renovaci". Jelikož jsem byl mladý a neměl jsem moc zkušeností, tak se nepovedla podle mých představ. Konkrétně lak byl dělanej barvou ve spreji. O rok později jsem si dal větší práci a lak jsem stříkal pistolí. V této podobě zůstala až do teď. V této době jsem si značku Jawa nejvíce oblíbil, protože motocykly Jawa jsou velice jednoduché a spolehlivé. Nikdy mě moje stroje nenechaly ve štychu. Začal jsem se také zajímat o historii této značky a sbírat manuály, katalogy náhradních dílů a veškerý materiál o této značce.

Jak jsem dostal nápad jet do Francie na fichtlovi a do Itálie na Jawě 250?
Tato myšlenka vznikla v roce 1999. Měl jsem kamarádku, která byla jako aupair na západě Německa a já dostal nápad, že se za ní pojedu podívat a přitom se podívám do Francie. Nakonec z tohoto nápadu sešlo. Ve škole jsme měli s kámošema dlouhé diskuze o tom jestli Jawa je dobrá a nebo není. Já jsem byl pevně přesvědčen (a to jsem do teď), že Jawa patří mezi nejlepší motorky na světě. Kamoši si pořád ze mě dělali srandu. Na toto téma jsme vedli nespočet diskuzí. Jednoho dne mi došla trpělivost a já jsem prohlásil, že v létě pojedu na Jawě 250 do Paříže. Proč zrovna Paříž? S rodičema jsme moc necestovali za hranice a tak jsem se chtěl podívat někam dál. Vždycky mě fascinovala Eiffelova věž, tak jsem si řek, že se na ní podívám. To byl taky hlavní důvod proč jsem jel do Paříže. Rodiče mě samozřejmě nechtěli pustit. Nakonec to došlo do stádia, že můžu jet, ale né sám. To bylo super, ale zkuste najít blázna, který pojede na svým fichtlovi do Paříže. A jet tam ve dvou na jednom fichtlovi, tak to je šílenství. Původně jsem měl jet na Jawě 250, ale ta ještě nebyla na takovou cestu připravena a jelikož jsem řek, že tam pojedu, tak jsem vzal fichtla a vyrazil jsem sám. Po úspěšné cestě do Paříže a zpět na fichtlovi (viz. cestovaní - deníček cesty do Francie) jsem si řek, že každý rok někam pojedu. Na rok 2004 jsem si naplánoval Řecko a olympiádu. Jenže jsem na konci roku 2002 koupil auto a na cestu do Řecka nebyly peníze. Jelikož jsem chtěl do Řecka jen kvůli olympiádě, tak jsem na rok 2003 zvolil za cíl své cesty hlavní město Itálie - Řím. Jako v Paříži jsem chctěl vidět Eiffelovu věž, tak v Římě to bylo Coloseum (viz. cestování - deníček Itálie v sedle Jawy 250). Samozřejmě se nejednalo o poslední moji cestu do zahraničí. Vše o mých výletech a cestách naleznete v sekci "Cestování".

To je o mně ve zkratce všechno.