Brutarovy stránky | Cestování - Švédsko 2009 aneb Jawa 250 na severním polárním kruhu - deníček
Švédsko 2009 aneb Jawa 250 na severním polárním kruhu - deníček

1. den 11. 7. 2009
ujeto:  182 km
průměrná rychlost: 52,6 km/h
maximální rychlost: 70 km/h

Milý deníčku,
tak jsem zase v tom. Po dvou letech vyrážím tentokrát do Švédska. Letos to bude úplně něco jiného než v předchozích letech, protože poprvé jedu na sever a ne na jih.
V pátek jsem chtěl všechno sbalit a připravit, jenže jsem byl po náročném týdnu unavený, tak jsem šel brzo spát. Ráno vypadalo dobře. Svítilo sluníčko, ale do 10 hodin se zatáhlo. V klidu jsem se začal připravovat a balit. Původně jsem chtěl vyrazit v 11 hodin, ale přesunul jsem výjezd na 13 hodin. svédsko1Bohužel ani ve 13 hodin jsem nevyjel, protože jsem nestíhal a pak ještě začalo pršet. Před jednou hodinou přijela Lenka s Oldou. Povzbudili mě a zas jeli. Olda měl domluvenej badmington. Zuzka se chtěla přijet taky rozloučit, ale v Liberci zmokla, tak jela zpátky na Smržovku. Já jsem v klidu dobalil a v 16:15 jsem konečně vyrazil. Ještě mezitím se se mnou přijela rozloučit Simča. Počasí vypadalo nic moc. Jel jsem do České Lípy a potom do Děčína a dále na Drážďany. Za Českou Lípou bylo počasí super. Mraky byly roztrhaný a svítilo sluníčko. Jel jsem přes Hřensko. Ještě před hranicema jsem mluvil se Zuzkou, mamkou a Simčou. Hřensko je pěkná vesnice. Podél Labe se krásně jelo, ale v dálce už byly vidět černé mraky a bylo mi jasné, že bude pršet.
Když jsem přijel do Drážďan, tak už bylo úplně černo. Bylo jen otázkou času, kdy začne pršet. Kousek od historického centra mě chytnul déšť. Neriskoval jsem a zastavil na benzínce. Dobře jsem udělal, protože přeháňka byla velká. Na benzínku po chvíli přijela nádherná černá Volha. Chlapík natankoval a chtěl zase odjet, ale bohužel ruský stroj ne a ne chytit. Na konce si zavolal taxíka a Volhu nechal zaparkovanou na benzínce. Mezi tím jsem prohodil pár slov s nějakým pánem, který tankoval benzín do kanystrů. Říkal, že má kousek Švédsko2od benzínky na řece loď. Před rokem s ní byl až v Praze. Déšť pomalu začal ustávat. Dal jsem si kafe a začal psát deník. No už bylo taky na čase.  Hned,  jak jsem vypil kafe, pokračoval jsem dál. Asi po 5 km začalo trochu pršet. Obloha byla zatažena a vůbec to nevypadalo dobře. Nechtěl jsem riskovat a oblékl si nepromokavý oblek. Jenže začalo pršet víc a víc. Musel jsem rychle najít místo na spaní. Narazil jsem na jednu autobusovou zastávku na konci vesnice. Byla dostatečně velká a pod přístřeškem se ještě dala schovat motorka. Připravil jsem si spaní, uvařil gulášovou polívku a šel spát. Před spaním jsem ještě chvíli koukal na film. Bylo to suprrr. V noci jsem se několikrát probudil, protože venku byl hustý provoz a většinou mě vzbudil projíždějící náklaďák.


2. den 12. 7. 2009
ujeto:  376 km
průměrná rychlost: 61,5 km/h
maximální rychlost: 73 km/h

Ráno jsem se probudil v půl osmý, ale ještě se mi nechtělo vstávat. Otočil jsem se a spal další 2 hodiny, takže jsem na konec vstával v půl desátý. Počasí vypadá docela dobře. Balení spacáku jsem taky zvládnul na jedničku. Mám letos totiž nový až do -15°C, takže je to pohodička. Měl jsem z toho trošku strach, protože jsem s tím už párkrát zápasil. Věci už mám sbalený a teď snídám. Poslal jsem ještě SMS mamce. Při snídani mě přišla navštívit nějaká paní, nejspíš   ze soudního domku. Ptala se, jak se mi spalo a jestli mi nebyla zima. Ještě se ptala na motorku, jestli je česká. Samozřejmě jsem jí řekl, že je česká. Z protějšího okna na nás koukal nějaký starší pán. Povídal, že má Jawu 350 ccm, pak ještě říkal, že se dělaly pětistovky a že jsou čtyřtaktní. Docela mě to překvapilo, jak to zná. No je vidět, že jsem ještě stále ve východním Německu.
No nic,  dopiju kafe a razím dál. Myslel jsem si, že ten den bude naprosto normální a že ujedu alespoň 500km. Celou dobu se to tak vyvíjelo. V půl čtvrtý, asi po ujetí 230 km, jsem si dal pozdní oběd. Začal jsem vařit vodu a najednou slyším zvuk Švédsko3dvouválcového motoru Jawy 350. Koukám na silnici a opravdu Jawa 350, tak jsem rychle mávnul na řidiče a on zastavil a přijel ke mně. Byl to člen Jawa klubu z Magdeburgu. Dal mi link na jejich internetové stránky. Jednou ročně pořádají sraz. Bylo by zajímavé se tam jet podívat. Říkal, že mají v klubu i 3 Jawy 500OHC. Mezitím,  co jsme si povídali, tak se mi uvařila voda na polívku. Ještě jsme si chvilku povídali o mašinách. Šlo to trochu hůř, protože on anglicky neuměl a moje němčina je taková těžkopádná a hodně slovíček se mi plete s anglickýma. Těsně před tím než jsme se rozloučili, mi volala Zuzka. 20 minut jsme spolu kecali. Je to skvělé, když si takhle můžeme zavolat. Hodně to zpříjemní cestu a člověk si nepřipadá tak sám.
Když jsem dojedl polévku, tak jsem se vydal dál na cestu. Další zastávkou bylo město Schwerin na severu Německa. 3 km před Schwerinem mě zastihnul déšť. Schoval jsem se na jednu starou autobusovou zastávku. Byla hondě velká. Bez problémů jsem se tam vešel i s motorkou. Vypadalo to, že déšť neustane. Rozhodoval jsem se, jestli tam nepřespím. Chtěl jsem  jít  ale do McDonalda na večeři. Jak jsem vyrazil, začalo zase poprchávat. Já jsem ale byl rozhodnutý jít na Švédsko4večeři do mekáče. Dal jsem si dva cheese, hranolky a colu. Jak si tak krásně jím, tak najednou koukám, že venku prší. Okamžitě jsem to do sebe naházel a mazal jsem k motorce. Baťoh a karimatka byly trochu mokrý, horší ale bylo, že déšť neustával. Vyrazil jsem na cestu a hledal jsem zastávku, kde by se mohlo přespat. Déšť sílil a sílil. Musel jsem zastavit a obléct si nepromokavý oblek. Asi po 5 km jsem narazil na jedné křižovatce na prosklenou autobusovou zastávku. Byla nic moc, ale nepršelo tam. Rozhodl jsem se přespat. Po troše snahy jsem tam srovnal i motorku a zbylo místo i pro mě. Zastávka byla plná pavouků a dalšího hmyzu. I když se pavouků  bojím,  bylo mi to jedno. Hlavně, že jsem v suchu. Otočil jsem se ve spacáku a usnul jsem.


3. den 13. 7. 2009
ujeto:  431 km
průměrná rychlost: 61,5km/h
maximální rychlost: 73 km/h

Poprvé jsem se vzbudil v šest hodin. Probudilo mě sluníčko. Ani jsem tomu nechtěl věřit, ale stejně jsem spal dál až do půl desáté. Když jsem vstával, připadalo mi to, jako kdybych spal v nějaké výloze. Při každé červené na semaforu, si mě lidé ze stojících aut prohlíželi, jak kdybych byl někde v ZOO. Rychle jsem vstal. Sbalil věci, vyklepal brouky a razil jsem na první benzínku se trochu umejt a nasnídat.
Hned při snídani jsem narazil na dva menší problémy a to, že mi praskly kalhoty v koleni a pak mi taky přestal fungovat měnič napětí. Naštěstí jsem zjistil, že telefony to dobíjí i s 6 V. Mám opět zpoždění, je už 11:10 a musím vyrazit. Dneska bych už měl dorazit do Dánska.
Cesta ubíhala rychle, ale ani v pondělí jsem se nevyhnul dešti. Zastihnul mě na dálnici. Na dálnici jsou pouze dvě možnosti, kde se schovat a to na benzínce nebo pod mostem. Nejblíže byl most. Nic jsem neriskoval a schoval se pod mostem. Dobře jsem udělal, protože přeháňka byla vydatná. Mezi tím se tam ještě schovali další motorkáři. S jedněma jsem prohodil pár slov. Jak déšť ustal, hned Švédsko5jsem vyrazil. Pak se ten den již nic extra nedělo. Přejel jsem hranici do Dánska a dojel 10 km od Legolandu. Narazil jsem na ceduli kempu a tak mě napadlo, že by nebylo špatné se ubytovat v kempu. Kemp stál 18 Euro. Před kempem jsem zjistil, že mám prázdné kolo u pávika. Upozornil mě na to jeden Polák, který si prohlížel moji dvaapůlu. Hned jak jsem postavil  stan,  začal jsem s opravou. V duši byla velká díra. Jak byla duše zpuchřelá, tak se protrhla. Zalepil jsem dílu a šel si dát sprchu. Byla to úplná fantazie. Večer jsem seděl ve společenské místnosti. Popíjel jsem čaj a slivovici a psal internetový deník.


4. den 14. 7. 2009
ujeto:  175 km
průměrná rychlost: 61,6km/h
maximální rychlost: 74 km/h

Ráno jsem vstával v 10 hodin, protože jsem šel spát ve tři hodiny. Hned jsem se pustil do opravy duše. Vše vypadalo OK. Bohužel nebylo, když jsem přijel do Bilundu, koukám a kolo opět prázdný. Znova jsem začal opravovat. Opět byla v duši díra. Naštěstí  ne  tak  velká,  jako ta první. Když už jsem měl všechno téměř hotovo. Všimnul jsem si tenkého drátku zapíchlého v plášti. Vyndal jsem ho a myslel si, že bude vše OK. Jel jsem na prohlídku Legolandu. Vstup byl hrozně drahý. V přepočtu na Kč asi 1000 Kč. Byli tam mraky lidí. Hodinu a půl mi  trvalo  než  jsem ho prošel. Nějak mě to moc nenadchnulo. Po prohlídce jsem byl hodně vyčerpaný a dehydrovaný. Od rána jsem nic nejedl a jen trochu jsem pil.
Po návratu k motorce bylo kolo OK. Jel jsem do Vejle k McD na večeři. Dal jsem si klasiku 2x cheese, colu a hranolky. Myslel jsem si, že ten den ještě dorazím do Kodaně. Najel jsem na dálnici a jel směr Kodaň. Ještě mě chytnul krátký déšť, ale tomu jsem ujel. Na dálnici jsem několikrát potkal italského motorkáře. Taky cestoval sám. Když jsem v podvečer zastavil na jednom odpočívadle, koukám a kolo opět prázdné. Zastavil jsem na další benzínce a zkoušel kolo zalepit, ale neúspěšně. Došlo mi lepidlo, takže se pokusím koupit montážní pěnu a kolo vyplnit pěnou. Když jsem znovu po 3 hodinách. Najel na dálnici, ujel jsem asi 1 km a šel na odpočívadle spát. Nejdřív jsem chtěl spát pod širákem, ale na konce jsem postavil stan.

5. den 15. 7. 2009
ujeto:  408 km
průměrná rychlost: 66,2km/h
maximální rychlost: 74 km/h

Ráno bylo příjemně teplé. Svítilo sluníčko a já vstával v půl desáté. Sbalil jsem stan, udělal jsem si snídani a dopisoval jsem deník za dva dny. Kolo u pávika bylo opět prázdné, ale nezbývalo mi nic jiného než jet po prázdném kole. Nouzovým řešením byla montážní pěna. Doufal jsem, že ji seženu. Hned jak jsem vyrazil a začal vjížďět na most, koukám, že jsem spal hned vedle moře. Čekal mě první přejezd po mostě přes moře. Neváhal jsem a všechno jsem natočil. Nejhorší na přejezdu mostů je boční vítr, který je nad mořem hodně silný.
Do Kodaně jsem to měl už jenom 80 km. Kousek před Kodaní jsem na levé straně dálnice uviděl Bauhaus. Zvedlo mi to náladu snad o 100 %, protože jsem věděl, že koupím montážní pěnu a lepidlo. Bohužel v tom místě nebyl výjezd z dálnice, ale jenom nájezd. Rozhodnul jsem se proto sjet z dálnice nájezdem. Švédsko7Jel jsem velmi pomalu po levém okraji se zapnutým a výstražnýma blinkrama. Když jsem dorazil k Bauhausu, byl jsem opravdu vysmátý. Chvíli jsem to tam hledal, ale našel a to bylo důležitý. Hned mi bylo lépe. Ani bych neřekl, jak blbá montážní pěna a lepidlo dokáží člověku zvednout náladu. Vrátil jsem se zpátky na dálnici a pokračoval dál. Na dálnici jsem potkal první Čechy.  Jeli  červeným Renaultem Twingo a mávali na mě a ukazovali ceduli s nápisem CZ. Měli kutnohorskou poznávací značku. Na posledním sjezdu před tunelem do Malmö jsem zastavil na malou přestávku. Připevnil jsem kameru na řidítka a hurá k druhému cíli mojí cesty. Tunel vedl hodně hluboko pod zem. Cca po třech km jsem se vynořil uprostřed moře na mostě. Byla to naprostá fantazie. Průjezd tunelem a po mostě stál 21 Euro, ale stálo to za to. Vyjel jsem přímo v Malmö. Na prvním parkovišti jsem zastavil na chvilku odpočinku. Bylo tam i infocentrum. Koupil jsem pohledy a poslal je babičce na Moravu, domů, Simče a Lence a Oldovi. Při psaní pohledů jsem dostal pozvánku na motorkářský sraz, který se konal na jihu Švédska. Na motorku se přišel podívat jeden chlapík z protějšího karavanu. Ptal se, jestli není na prodej. Řekl jsem mu, že je to moje zlatíčko a že není. Po dopsání pohledů jsem pokračoval dál.
Na dálnici jsem přijížděl k ceduli oznamující vzdálenosti k jednotlivým městům. Stockholm byl 635 km. Myslel jsem, že mě omejou. Čekal jsem trochu delší vzdálenosti, ale Švédsko7až tak velký ne. Jel jsem směr město Växjö. Bylo to do něj 180 km. Asi 80 km před Växjö jsem si dal večeři. Bylo pět hodin. Měl jsem čínský nudle, kousek chleba a perník. Moc se mi jíst nechtělo, protože mi bylo smutno a měl jsem trochu stres z toho kola. Tak už to bylo znát, že jsem pořádný kus cesty od domova. Opět jsem si myslel, že ujedu alespoň 500km, jenže za městem Växjö bylo hodně černo a vypadalo to na velký déšť. Zastavil jsem v jednom malém městečku a jel do kempu. V kempu nikdo nebyl. Byl jsem tam sám. Kousek bylo krásné jezero. Postavil jsem stan  opravil kolo u pávika montážní pěnou, ještě jsem si cinknul se Zuzanou a její  kámoškou Míšou, s mamkou a pak jsem ještě udělal pár fotek a šel spát. Když jsem usínal, začalo trochu pršet. Byl jsem rád, že jsem zastavil a postavil stan. Měl jsem alespoň klidný spaní.


6. den 16. 7. 2009
ujeto:  523 km
průměrná rychlost: 68,2km/h
maximální rychlost: 75 km/h


Milý deníčku,
tak včerejší den byl prvním opravdu pohodovým dnem. Vstával jsem kolem půl desátý. Ráno bylo oblačné, ale místama svítilo sluníčko.  První,  co jsem šel udělat, byla oprava kola. Bohužel opět neúspěšná. Zjistil jsem, že pěna v plášti nevytvrdla, protože k ní nešel vzduch. Už jsem to neřešil, smontoval jsem kolo, šel se umýt a potom si dal snídani. Po snídani jsem vyrazil dále na sever. Celý den jsem v podstatě jel. Konečně jsem najel plánovaných 500km. Je to necelých 8 hodin čisté jízdy. Jízdu znepříjemňuje pouze silný boční vítr. Švédsko8Takže s motorkou občas pluju na silnici, jako na moři. Cestou jsem projížděl podél obrovských a krásných jezer. Bylo to opravdu nádherné.
Na pobřeží byly chatičky a téměř u každé chatičky bylo molo s loďkou. Po cestě potkávám spoustu motorkářů, kteří také cestují, tak jako já. Převážně jsou to Švédové. Na jedné benzínce jsem potkal Maďara. Má naplánovaných 7 tis. km, ale má na to ještě celý srpen. Taky bych to bral. No já mám bohužel jen 14 dní. Co se dá dělat. Říkal mi, že taky spí ve stanu v kempech nebo v lese. Tak povídá, že se mu podařilo natočit vlky a medvědy. Z toho bych měl trochu strach.  Rozloučili jsme se,  popřáli si  hodně štěstí a každý razil dál svou cestou.

Dojel jsem na vzdálenost 50 km od města Gävle. Na odpočívadle jsem postavil stan a šel spát. Ještě než jsem usnul, tak mi povolily dva kolíky, šel jsem je znovu přidělat, ale mezi tím mi do stanu vlítlo pár komárů, takže jsem byl ráno trochu poštípanej. Nevadí.




7. den 17. 7. 2009
ujeto:  407 km
průměrná rychlost: 67,8km/h
maximální rychlost: 77 km/h


Probudil jsem se do příjemného, teplého a slunečného rána. Obloha byla téměř vymetená. Hned jsem si šel udělat snídani a psát deník. Mezi tím na odpočívadlo přijela tři stará americká auta z 30. let. Byla trochu vytuněná, ale byla nádherná. Hned jsem si je šel vyfotit. Po snídani jsem sbalil stan a začal se oblékat, že pojedu. Od protějšího stolu ke mně přišla mladá maminka, která tam snídala s dvěma dětmi a zeptala se mě, jestli nechci kafe. Ani na chvíli jsem neváhal a řekl, že si velmi rád dám. Příjemně jsme si popovídali o Švédsku a o Čechách. Říkala mi, že tam před 15 lety byla, ale že už si to moc nepamatuje. Rozloučili jsme se a já pokračoval dál do města Gävle.
Již od rána jsem měl problémy s mobilem. Nechtěl se mi přihlásit do sítě. Bohužel ani na operátoru mi nebyli schopni pomoct. No ještě, že jsem si vzal záložní mobil, který funguje. Švédsko9Zvolil jsem osvědčenou metodu a najel jsem na silnici pro motorová vozidla, která vedla na sever podél pobřeží Baltského moře. Nemělo to chybu. Jel jsem nahoře na kopci a pode mnou se rozprostíralo Baltské moře se svými stovkami zálivů a zákoutí. Přes tyto zálivy a zákoutí byly postaveny mosty. Pro jízdu je to to nejlepší. Pořád je na co se koukat a jízda utíká rychle. Byl už téměř večer a já měl ujeto kolem 350 km. Bylo to hodně málo. Zdržel jsem se řešením problému s mobilem a pak jsem také konečně narazil na benzínu, kde jsem se mohl připojit s mobilem přes WIFI k internetu.
Kolem půl desáté jsem konečně narazil na luxusní odpočívadlo s vodou, stoly a záchodem, kde již parkovalo několik karavanů. Kousek dál bylo malé jezero na koupání. Opravdu nádherné místo. Zavolal jsem si se Zuzkou a sdělil jí všechny svoje dojmy. Večer jsem ještě chvíli psal internetový deník a potom šel spát. Poprvé jsem si uvědomil, že jak se blížím k polárnímu kruhu, tak je čím dál tím více znát polární den. Bylo půl dvanácté, ale pořád bylo světlo.


8. den 18. 7. 2009
ujeto:  506 km
průměrná rychlost: 68,8km/h
maximální rychlost: 75 km/h


Opět jsem vstával pozdě, ale to už se na této cestě stalo tradicí. Obloha byla bez jediného mráčku a začal nový krásný den.  Sbalil jsem stan po dlouhé době si uvařil kafe a jak je zvykem po ránu dopisoval jsem deník. No a jak si tak píšu deník, tak na odpočívadlo přijela zelená Xantia kombi s karavanem. Okamžitě jsem zbystřil, protože mám taky zelenou Xantii kombi. Koukám na SPZ a z dálky se mi zdálo, jako by byla česká, tak jsem se ještě podíval na místo, kam se lepí známka z STK a opravdu, byly to Češi. Největší překvapení mě čekal, když jsem přišel blíž a uviděl libereckou SPZ. Hned jsem s nimi hodil řeč. Říkali mi, že jsem první Čech, kterého potkali. Když jsme narazili na počasí, říkali, že by další tři dny mělo pršet. Vůbec seŠvédsko10 mi tomu nechtělo věřit. Rozloučili jsme se a já místo psaní deníku okamžitě sbalil věci a mazal na cestu. Přeci jenom jsem měl strach z počasí. Chtěl jsem zase ujet alespoň 500km.
Celý den se nedělo nic zajímavého. Už po 100 km jsem pocítil značné ochlazení, jak jsem stoupal pořád více a více na sever. Kilometry ubíhaly a ubíhaly. Kolem sedmé hodiny večer jsem narazil na fantastické odpočívadlo na pobřeží Baltského moře. Byl tam malý lodní přístav, starý maják a staré domečky, ve kterých se ve Švédsku dříve bydlelo. Ubytování bylo opět zadarmo. Zvažoval jsem, jestli zůstat nebo ne. Samozřejmě mi to nedalo a šel jsem ochutnat vodu z Baltského moře, jestli je slaná. Byl jsem překvapený, protože nebyla. Pro jistotu jsem se napil 2x a opravdu nebyla. Asi někde kousek vtékala do moře řeka. Bylo to krásné místo, ale já musel jet dál. Čas se neúprosně krátil. Před odjezdem jsem ještě chvíli pokecal s jedním Švédem. Líbila se mu moje Kristýna. Na fotkách mi ukazoval, že má Hondu Dragstar 1100 ccm.
Dál po cestě byla už hodně velká zima. Bylo znát, že už jsem hodně na severu. Za městem Lulea jsem se rozhodl dotankovat, jelikož na obzoru bylo spousta mraků, přemýšlel jsem, že pojedu v noci a v noci dojedu na kruh i do Finska. Po dotankování mi volala mamka. 10 minut jsme si povídali. Se Zuzkou se mi ten den nepovedlo spojit, nevím proč. Byla už velká zima, tak jsem zvolil 4. stupeň zateplení. Pro upřesnění

1. stupeň zateplení = džíny nebo kožené kalhoty, tričko a lehká kožená vesta
2. stupeň zateplení = džíny nebo kožené kalhoty, mikina nebo svetr, kožená vesta a bunda
3. stupeň zateplení = jégrovky, kožené kalhoty, mikina nebo svetr, kožená vesta a bunda
4. stupeň zateplení = jégrovky, kožené kalhoty, termotriko, mikina nebo svetr, kožená vesta, zimní zateplená a nepromokavá vesta a bunda
5. stupeň = jégrovky, kožené kalhoty, nepromokavé kalhoty, termotriko, mikina nebo svetr, kožená vesta, zimní zateplená a nepromokavá vesta, bunda a nepromokravá bunda.

Ještě než jsem z benzínky odjel, přijely tam dvě naprosto nádherný  Švédky. Samozřejmě to byly blondýny. Než jsem stačil vytáhnout foťák a poprosit je, aby se se mnou vyfotily, Švédsko11byly pryč. Potom už jsem jel jen půl hodiny. Byla mi zima a vypadalo to, že bude pršet.
Zastavil jsem asi 60 km od kruhu na odpočívadle. Postavil jsem  stan  a jelikož byla kousek odsud benzínka, tak jsem si jel pro pivo. K mému překvapení tam měli lahvovou Plzeň a plechovkové Starobrno. Koupil jsem dvě Starobrna a jel si dát véču. K večeři jsem měl guláš (instatní) a celozrnné pečivo. Ještě jsem chtěl psát deník, ale na konec jsem koukal na film. Asi kolem půlnoci jsem šel spát.
Ve tři ráno jsem se vzbudil a hrozně mě bolelo břicho. Letěl jsem na záchod, kde jsem si ulevil. Měl jsem menší průjem. To bylo asi z tý vody z Baltského moře. Pak jsem ještě provedl dezinfekci pár lokama coly a šel jsem zase spát.


9. den 19. 7. 2009
ujeto:  289 km
průměrná rychlost: 64,8km/h
maximální rychlost: 74 km/h

Vstával jsem v půl jedenáctý do krásného slunečného dne. Hned jsem si uvařil kafe a začal balit stan. Chtěl jsem si udělat fotku místa, kde jsem spal. Paní od protějšího stolu se mě zeptala, jestli nechci vyfotit. Byl jsem rád, aspoň budu zase  na nějaký fotce. Pak se mě ptala, jak je stará moje motorka. Říkal jsem jí, že 50 let. Povídala mi, že kdysi dávno její tatínek míval taky Jawu. To mě samozřejmě potěšilo. Dopsal jsem deník a jel vstříc svému cíli.
Na kruh to bylo ještě 80 km. Můj odhad byl 60 km. Ve  14:13  jsem konečně dorazil na kruh. Radost byla obrovská.Švédsko12 Těžko se to dá popsat.  To,  co bylo ještě před 10 dny v mojí mysli, se dnes stalo skutečností. Na kruhu jsem strávil přes dvě hodiny. Udělal jsem hodně fotek, natočil video a poslal domů SMS a pohledy. Na kruhu mi bohužel došla baterka u kamery. Zkusil jsem jí dát nabít na motorku. Doufal jsem, že 6V bude stačit. Bohužel jak jsem pak zjistil, nestačilo. Po čtvrtý hodině jsem dál vyrážel na cestu. Čekal mě krátký přejezd do Finska a pak dále zpět na jih. Když jsem projížděl Finskem, tak jsem narazil na jedno nádherné místo u břehu řeky, která tam protékala. Koryto řeky bylo poseto velkými kameny a řeka se proplétala mezi nimi. Na parkovišti stály dvě staré motorky. Nevěděl jseŠvédsko13m co je to za značku. Udělal jsem si fotky a razil dál. Těsně za hranicí s Finskem jsem si dal ve fastfoodu večeři. Bylo tam free připojení k netu, tak jsem toho hned využil. Strávil jsem tam přes 3 hodiny, ale blbce mě nenapadlo dát si nabít kameru. Psal jsem online deník a ještě chatoval s bráchou a kámošema a kámoškama. Taky se mi podařilo vyfotit s krásnou blondýnkou, která seděla o dva stoly dál. Po 11 hodině jsem se vydal dál na cestu.
Chtěl jsem jet ještě asi hodinu, ale zima mě opět přemohla, tak jsem zastavil na prvním odpočívadle, postavil stan a ještě jsem rozdělal oheň, abych si zahřál a opek si chleba. Pak už jsem šel spát, ale moc se mi nechtělo. Taky proto jsem dlouho usínal.


10. den 20. 7. 2009
ujeto:  492 km
průměrná rychlost: 69,9km/h
maximální rychlost: 78 km/h


Ráno jsem vstával opět do slunečného dne. Probudily mě nějaké hlasy, které vůbec nezněly švédsky. Nejdříve jsem si myslel, že jsou to Rusové, ale na konec to byly Poláci. Ale i tak jsem se  100% necítil bezpečně. Sbalil jsem stan a udělal si snídani. Po snídani jsem se hned dal na cestu. Myslel jsem si, že už na mě nic zajímavého nečeká a že kilometry budou pouze ubíhat a ubíhat. Vyjížděl jsem v půl jedný. Po dvou hodinách jízdy jsem zastavil na jednom odpočívadle. Dal jsem si sváču. Měl jsem lovečák, pečivo a colu. Ještě jsem si skočil na záchod. Když se vracím ze záchodu,  koukám, jak u mojí motorky stojí karavan. Sympatická paní z karavanu se mě ptá, jestli si může vyfotit mojí motorku, že je nádherná. Samozřejmě jsem řekl ano. Pán mi pak povídá, že ji mám opravdu nádhernou. Ptali se kam jedu, tak jsem jim řekl, že už se vracím domů a že jsem byl na severním polárním kruhu. Oni jeli z Nordkappu. Tam jsem se bohužel nestihnul podívat. Už jsem neměl čas. Pán mi pak povídá, že u armády na Jawách jezdil a že se Jawy exportoval do Švédska pro armádu. O tom jsem samozřejmě věděl, ale že narazím na člověka, který na Jawě jezdil ve švédské armádě, to mě opravdu nenapadlo. Pak jsme se rozloučili a já pokračoval dál.
Kolem páté hodiny jsem na obzoru viděl černé mraky. Říkal jsem si, že to nevypadá vůbec dobře. Sjel jsem z hlavní silnic do jednoho městečka natankovat. Chtěl jsem mít plnou nádrž v případě, že by pršelo a já musel Švédsko14jet v dešti, tak abych nemusel stavět kvůli tankování. Zatavil jsem na benzínce a okamžitě se ke mně seběhli dva dědové. Jeden neuměl anglicky vůbec a druhý jen trochu. Ten, který uměl jen trochu, povídá, že mám krásnou motorku. Pak mi říká, že má Jawu 50 a že s ní jezdí na ryby. Byl jsem z toho překvapený. Vůbec bych nevěřil, že i fichtly se exportovaly do Švédska a že tam jezdí dodnes. Říkal, že je to dobrá motorka a že je s ní spokojený. Pak se mě  ptal,  co já mám za typ. Povídám mu, že mám dvěstěpadesátku. Říkal mi, že je to velmi oblíbená motorka ve Švédsku, ale že je hodně drahá a ne každý si jí může koupit. Já jsem pak dotankoval a jel si vyfotit  kostel,  který měli ve městě a  pak jsem pokračoval  dál. Po pár km začalo poprchávat. Nic jsem neriskoval a hned si oblékl nepromokavý oblek. Během chvilky se pořádně rozpršelo. Zastavil jsem ještě na jedné benzínce, abych přikryl věci za sebou. V dešti jsem jel něco málo přes 3 hodiny. Je to můj rekord. Rukavice mi hned promokly, ale s tím jsem počítal a byl jsem na to připraven. Jinak jsem byl v suchu. Jelo se pěkně blbě. Měl jsem velký strach, aby mi někde neuklouzlo kolo. Auta se na mě ze zadu hodně lepily a kdybych to položil, nemuselo by to skončit dobře.
Za dva a půl hodiny se mi nějakým záhadným způsobem dostala voda do bot. To byl asi největší průser. Chtěl jsem dojet na jedno odpočívadlo s jezírkem, kde už jsem spal. Byla tam převlíkárna, v které jsem chtěl přespat. Na konec jsem se rozhodnul přespat v kempu v chatičce. Byl to geniální nápad.
Dal jsem všechno hned sušit. Jak jsem se převlékl do suchých věcí, bylo mi hned hej a měl jsem skvělou náladu. Udělal jsem si večeři a šel si dát sprchu. Bylo to jak v pětihvězdičkovém hotelu. Večer jsem ještě koukal na film a pak šel teprve spát. V chatce bylo jak v sauně. Topení jsem pustil naplno, aby věci rychle schnuly.


11. den 21. 7. 2009
ujeto:  378 km
průměrná rychlost: 68,9km/h
maximální rychlost: 80 km/h


Probuzení bylo pohodové. Po dlouhé době jsem spal konečně v posteli. Vstával jsem ve dvanáct hodin. To bylo opravdu velmi pozdě. Hned jsem začal balit usušené věci. Měl jsem je rozvěšený po celé chatce. Rovnou jsem si uvařil i oběd. U oběda jsem koukal na film. Bylo to super. Klidně bych tu pár dní zůstal, kdybych měl čas.
Odjížděl jsem až o půl třetí, ale zase jsem byl naprosto v pohodě. Ráno nechtěla motorka chytnout, protože jsem večer jel 3 hodiny se světlama, takže mi to vydojilo baterku, ale na konec chytla i bez nouzové startovací sady (startovací sada = dvě ploché baterie 4,5V zapojené do série). Švédsko15Doufal jsem, že už nebudu moknout, ale bohužel. Už po 70km mě chytla silná přeháňka. Na obzoru v dáli jsem viděl protrhané mraky, tak jsem se rozhodnul to projet. Vypadalo to totiž, že v tom místě to bude na dýl. Ještě ten den jsem chytnul dvě přeháňky, ale s těma jsem se v pohodě vypořádal. Co mě mile bylo, že když mě v dešti předjížděli policajti na motorce, tak mě pozdravili, tak jako se zdraví motorkáři. Myslel jsem si, že pojedu dlouho do noci, abych udělal, alespoň 500 km. Na konec  jsem se rozhodnul na jednom odpočívadle postavit stan, protože obloha se totálně zatáhla a vypadalo to na dlouhý déšť. Na benzínce jsem si dal pivko, dokoukal jsem film a šel spát. V noci několikrát pršelo, takže jsem byl rád, že jsem postavil stan včas a mohl tak v klidu spát.


12. den 22. 7. 2009
ujeto:  576 km
průměrná rychlost: 67,2km/h
maximální rychlost: 75 km/h

Dnešní den byl opět něčím zajímaný. Vstával jsem standardně v půl jedenáctý. Ráno bylo překvapivě krásné. Obloha byla protrhaná, cože mě mile překvapilo. Sbalil jsem rychle stan a k snídani si dal Delisu a JAPP + čaj z termosky. Dopsal jsem deník a razil dál na cestu.
Obloha se postupně protrhala a bylo jasno. Jak jsem se tak při jízdě kochal, tak jsem v jednom městě zapomněl odbočit a udělal jsem si malou zajížďku. Dostal jsem se ke dvěma nádherným jezerům. Na hladině jezera jezdily lodě a malé čluny. Mezi jezery vedla silnice a uprostřed Švédsko17silnice byl most, který se v případě potřeby zvednul. Měl jsem to  štěstí , a když jsem fotil,  připlula jedna větší jachta. Ozvaly se zvonky a rozsvítila se červená světla, potom se sklopily závory a most se zvednul. Když loď proplula, tak se most vrátil zpět a autaŠvédsko16 mohly projíždět dál. Pak už jsem jel dál a dál a nic zajímaného se nedělo až do chvíle, kdy jsem jel večer, bylo to tak po sedmé hodině, z kopce a najednou mi přišlo, že se motorka, tak zvláštně vlní. První co mě napadlo, bylo, že mám prázdné zadní kolo. Bohužel po ujetí 20km jsem na benzínce zjistil, že je to pravda. Do opravy se mi nechtělo. Nejprve jsem kolo nafouknul a sledoval za jakou dobu je prázdné. Cca za půl hodiny ušlo o 0,2  atmosféry,  což nebylo tak hrozné. Ještě jsem na kole zkontroloval, jestli do něj není něco vražený. Musel jsem, ale odpojit pávika, abych kolo zkontroloval. Pávik byl hodně naložen a já měl problém ho připojit. Hodně  jsem s tím zápasil, ale naštěstí mi pomohl jeden pán s manželkou,  kteří  zrovna tankovali benzín. Po připojení pávika jsem razil dál. Doufal jsem, že to půjde a kolo bude v pohodě. Naštěstí bylo. Stačilo jen po 200 km kolo dofouknout. Uniklo pouze o jednu atmosféru.
Ten den jsem jel až do půlnoci. Obloha byla zatažená a já jsem začal hledat místo, kde přespím. Na konec jsem skončil v jednom městečku u jezera na místě, kde bylo povoleno kempování. Rozbalil jsem stan a šel spát.


13. den 23. 7. 2009
ujeto:  400 km
průměrná rychlost: 66,8km/h
maximální rychlost: 76 km/h

Vstával jsem zase v půl jedenácté. Tentokrát jsem se rozhodl nesnídat a nepsat deník. Dal jsem si pouze Snickers a hned jsem jel. Chtěl jsem stihnout trajekt z Trelleborgu do Německa. Dofouknul jsem na nejbližší benzínce kolo a hurá dál.
Již se stalo běžnou praxí, že jsem se musel převléknout do nepromokavého obleku, protože mě stihla přeháňka.  Švédsko18Jel  jsem co nejrychleji se to dalo,  abych byl do 5 hodin v Trelleborgu. Na konec se mi to povedlo, akorát mi paní na terminálu řekla, že trajekt v 17:45 je plný. Dala mi lístek a já jel čekat na další trajekt. Naštěstí bylo místo a já se ještě dostal na ten v 17:45. Nevím jak je to možné, ale podařilo se mi to.
Poprvé v životě jedu na tak velké lodi. Jen co jsem najel na loď, potkal jsem liberecký autobus. Konečně jsem si pokecal česky. Řidiči na mě udiveně koukali a ptali se, odkud jedu. Řekl jsem jim, že ze severního polární ho kruhu. Nechtěli věřit, že jsem na cestě sám. Pak jsem si pořádně prolezl trajekt. Je to plující ostrov. Je tu všechno od obchodů po jídelnu, připojení k netu, prostě všechno. V obchodě jsem si koupil 3 piva a teď sedím u okénka a píšu deník. JeŠvédsko19 to něco fantastického, sedět na lodi, koukat z okna na moře a u toho psát deník. Když jsem dopsal deník a vypil druhé pivko, šel jsem si zahrát automaty. Proslulého jednorukého banditu. Nečekal jsem, že něco vyhraju, ale občas se zadařilo. Stejně jsem tam nechal o něco víc, než jsem vyhrál. Kolem mě stála partička český teenagerů ve věku 14-16let. Dvě holčiny, které u mě stály, byly opravdu krásné. Až vyrostou a budou starší, nebudou mít chybu. Hrál jsem asi půl hoďky, pak jsem se šel projít po lodi a dopsat zase kousek deníčku. Koukal jsem do mapy a domů to mám ještě asi 700 km. Budu se muset snažit a dneska dojet, alespoň k Berlínu. Hlavně doufám, že nebude pršet. To by bylo zlé. Počasí je zatím nic moc.  Je to tu zatažené  a když  jsem byl venku, tak i pršelo. Když všechno dobře půjde, zítra už budu doma. Už se opravdu těším.
Cesta to Švédsko20byla úžasná, ale i dost vyčerpávající. Uvidíme, co mě v závěrečných kilometrech ještě čeká. Kolem půl desáté jsme dopluli do Sassnitz. Chvilku pršelo, ale pak přestalo. Měl jsem strach, protože při nájezdu na trajekt mi to hodně klouzalo. Naštěstí výjezd byl v pohodě. Projel jsem výstupním terminálem a jel jsem na benzínku natankovat. Tam jsem se ještě obsluhy zeptat na cestu. Myslel jsem si, že ujedu alespoň 150 km, ale bylo velká tma a cesta moc neubíhala. K tomu všemu mi ještě málo svítilo světlo, protože baterka byla téměř vybitá.
Na konec  jsem zastavil kousek od jednoho sjezdu postavil  jsem stan a šel spát. Před spaním jsem ještě řešil problém s mobilem, ale ten se mi stejně nepodařilo vyřešit a tak jsem šel v jednu hodinu spát.


14. den 24. 7. 2009
ujeto:  633 km
průměrná rychlost: 66,4km/h
maximální rychlost: 80 km/h


Ráno jsem vstával v půl jedenácté. Chtěl jsem se co nejdříve sbalit a vyrazit na cestu. V půl dvanácté jsem měl všechno sbaleno a chtěl jsem vyrazit na závěrečnou cestu domů. Jenže přes noc se mi vybila baterka a kontrolky jenom mlžily. K nastartování jsem musel použít nouzovou startovací sadu. Nechal jsem motor chvilku běžet a pak jsemŠvédsko21 ho chcípnul v domnění, že motorku potom v pohodě nastartuju. Bohužel jsem nastartoval,  tak jsem si myslel, že aspoň na roztlačení chytne,   ani to nepomohlo. Musel jsem tedy znovu vytáhnout nouzovou startovací sadu a znovu přes ni motorku nastartovat. Tentokrát jsem ale motorku už nechcípal. Pak už jsem se vydal na dálnici a čekalo mě něco málo přes 600km domů po nekonečných německých dálnicích.
Cesta ubíhala velmi pomalu. Do Berlína se to ještě dalo, ale z Berlína do Drážďan to bylo nekonečný. Asi 30 km před Berlínem jsem na benzínce potkal švédské motorkáře. Hned jsme se dali do řeči. Ptali se mě odkud jedu, když jsem jim řekl, že ze severního polárního kruhu a že mám za sebou víc jak 5000km, tak jsem pak slyšel už jenom Jesus Christ, Jesus Christ.......... Oni jeli až do Itálie. Jednu zastávku měli v Praze, tak jsem jim doporučil Švédsko22trasu skrz Čechy. Asi po půl hoďce jsme se rozloučili a já pokračoval dál domů. Už jsem se opravdu těšil domů a do Čech. Ve čtvrt na sedm 30 km před Drážďanami se stalo něco, na co budu dlouho vzpomínat. Jel jsem těsně u krajnice, když mě najednou těsně minulo auto. Jelo tak těsně, že jsem cítil, jak se mi otřelo o bundu. Mohlo je tak 150 km/h. Naštěstí se mi řidič vyhnul, udělal kličku, která ho rozhodila, ale nevyboural se. O kus dál zastavil a já jsem ho dojel. Ptal se, jestli jsem v pohodě a že jsem nesvítil. Říkal jsem mu, že mám vybitou baterii a že svítit nemůžu. Když odjel, tak mě teprve pomalu zača lo docházet, co se mohlo stát. Okamžitě jsem si vzpomněl na Španělsko, kdy se mi stalo něco podobnýho. Ale to se řidič vyboural do svodidel. Od toho okamžiku jsem chtěl být okamžitě doma. Na chvíli jsem dostal strach, že bych domůŠvédsko23 nemusel dorazit v pořádku. I když jsem měl vybitou baterii, tak jsem zapnul aspoň parkovačky.
Když jsem dorazil do Drážďan, měl jsem při průjezdu velké problémy, protože mi motorka v nízkých otáčkách chcípala, takže jsem musel vypínat světla a motor udržovat ve vyšších otáčkách. Z Drážďan na hranice to bylo už jen 40km. Při přejezdu hranic jsem měl obrovskou radost, že už jsem zase doma v Čechách. Jel jsem přes Děčín a pak na Nový Bor. Chtěl jsem se stavit v pekelnejch dolech na pivko. V Děčíně jsem dotankoval plnou a vydal se na posledních 90km. Při průjezdu Děčínem mi začalo něco na motorce vrzat. Pořád jsem nemohl přijít na to co to je. U Panské skály jsem zastavil, abych zjistil co to je. Když jsem na to přišel, tak mě to ani nepřekvapilo. Bylo přidřený kolo u pávika a na ose chyběla matka. Mávl jsem nad tím rukou a říkal si, že to dojedu. Už byla docela tma a já měl problémy se světlem. Motorku jsem musel držet ve vyšších otáčkách, aby mi nechcípala. Světlo mi svítilo, jak kdybych tam měl roj splašených světlušek, tak že jsem spíše po paměti.
Asi v půl desátý jsem dorazil do pekelnejch dolů. Dal jsem si karbenátek a pivko. Narazil jsem tam na motorkáře ze Žďáru nad Sázavou. Dali jsme se do řeči. Švédsko24Ptali se odkud jedu. Řekl jsem jim, že ze Švédska. Tak jsme chvíli kecali o cestě a já jim ukázal nějaký fotky, co jsem měl uložený v mobilu. V půl jedenáctý jsem vyrazil domů. Posledních 30 km bylo opravdu velmi zajímavých a náročných. Byla už hodně velká tma. Světlo na motorce mi svítilo velmi slabě a k tomu všemu mi motorka v nízkých otáčkách chcípala pro nedostatek energie z baterky.
Domů jsem dorazil krátce po 11. hodině večer. Byl jsem strašně štastnej, že už jsem doma a že to mám všechno za sebou a že jsem to ve zdraví přežil. Byla to dosud moje nejlepší a nejdelší cesta. I když jsem nechtěl jet sám, tak na konec jsem sám jel. Byl jsem rád, protože ve dvou by to bylo asi hodně komplikovaný. Ale i sám jsem si to perfektně užil. Určitě se do Švédska zase brzo podívám. Je to krásná země a byl jsem z ní opravdu nadšený.

Celkem jsem na této cestě za 14 dní najel 5766km. Je to zatím můj rekord. Poděkování patří hlavně mamce, Simče, Lence, Zuzce a všem ostatním, kteří mě zásobovali pozitivními SMS zprávami, aby mi dodali sílu. Teď už se těším na další cestu, která se už teď rodí v mojí hlavě. A kam to bude? Jelikož v roce 2011 budu mít 10. leté výročí od mojí první cesty na Jawě 50 do Paříže, tak právě tam udělám comeback. Na tom samém stroji a do toho samého města.

© Copyright 2001-2014 BRUTAR • Created & Designed by Brutar • valid XHTML 1.0 and CSS