Brutarovy stránky | Cestování - Španělsko 2007 s Jawou 250 - deníček
Španělsko 2007 s Jawou 250- deníček

1. den 28. 7. 2007
ujeto:  294 km
čistý čas jízdy:  5h 11minut
průměrná rychlost: 56,6 km/h
maximální rychlost: 76 km/h

Ahoj deníčku,
tak jsme po 4 letech zase v tom. Tentokrát ale nejedu do Itálie, ale do Španělska. Měl jsem trochu strach z této cesty. Je to přece jenom kus cesty. Hlavně na přípravy jsem neměl moc času, protože jsem pořádně nevěděl, jestli pojedu. Bylo to špatné hlavně s financemi. Díky tomu jsem vynechal téměř všechny motosrazy. Poslední týden v práci byl hodně náročnej, takže všechny přípravy jsem nechal až na pátek 27. 7. 2007.  Největší obavy jsem měl z počasí,  protože ze začátku týdne hlásili,  že bude pěkně a kolem 30°C , jenže na konec se z toho vyklubalo oblačno s přeháňkami.
Vyjel jsem až v 12:55. Původní čas odjezdu byl mezi 10:00 - 12:00. Zpoždění nebylo tak hrozné. Od počasí jsem nevěděl co čekat. Španělsko1Kousek za Bakovem mě chytla malá přeháňka. Naštěstí to nebylo nic hrozného. Prvních 50km jsem si zvykal na pávika. Je pěkně naloženej a chvíli mi trvalo  než jsem si zvyknul na jízdu s ním. Chce to jet pomalu a bez prudkých pohybů. V Boleslavi jsem se stavoval v Hypernově. Potřeboval jsem koupit bombu k hořáku, slovník, baterky a sluchátka pro MP3. Sehnal jsem všechno. Pro jistotu jsem si vyzkoušel, jestli bomba pasuje na hořák, ale nepasovala. Chtěl jsem ji vrátit, ale problém byl v tom, že mi nechtěli vrátit peníze. Říkali mi, že si mám vybrat něco jinýho ve stejný hodnotě. Jenže co já bych si vybral ve sportovním obchodě, když nesportuju. Na konec holky od kasy zavolaly paní vedoucí a ta mi peníze vrátila. Asi jsem jí byl sympatickej. Pak už jsem razil přímo do Budějovic. V Táboře jsem se ještě stavil v Tescu a pak v Intersportu, kde jsem sehnal bombu.
Ještě jsem zapomněl na dvě příhody z Boleslavi. Při příjezdu k Hypernově jsem potkal kolegy motorkáře (kluka s holkou). Pozdravili jsme se a prohodili pár slovo. Ptali se mě kam jedu. Já říkal, že do Španělska, tak je to trochu zaskočilo, ale pak říkali, že se nemá na Jawě co rozbít. Oni povídali, že v neděli odjíždí do Černé hory. Měli Dragstara, ale přesný typ nevím.
Do Budějovic jsem dorazil před půl sedmou. Asi 10 minut jsem čekal na Háňu, tak jsem poslal pár SMS a ještě jsem cinknul mamce domů. S Háňou jsme šli posedět do jedné z restaurací, která byla na náměstí. Dali jsme si na půl pizzu a colu, protože nealko pivo neměli a Háňa si dala vinný střik. Kecali jsme přes 2 hodiny o všem možným. 4 roky jsme se neviděli, tak bylo o čem povídat. Mezi tím se obloha zatáhla a začalo trochu pršet. Trochu mě to znervóznilo, ale kecal jsem dál. Když déšť nepřestával, (pršelo opravdu jen trochu) řekl jsem, že radši vyrazím. Nechtělo se mi jet v dešti a natož v dešti spát. Rozloučil jsem se s Háňou a razil směr Dolní Dvořiště. Měl jsem obavu z toho, aby nezačalo pršet. Před hranicemi jsem chtěl dát tradiční pokec s lehkými děvami, ale za 4 roky to u silnic pořádně prořídlo. Ještě jsem dotankoval plnou a pak už mě čekali hranice. Na hranicích proběhlo všechno v pohodě akorát Rakušák se ptal, jestli má pávik SPZ.
Byl jsem rozhodlej, že přespím na stejném místě jako před 4 roky. Byl to dobrý nápad. Připravil jsem si spaní a udělal nějaký fotky. Měsíc svítil jasně a vypadalo to na pěknou noc. Ze začátku jsem nemohl usnout, ale na konec jsem zabral. Spát jsem šel kolem jedenáctý. Ve dvě mě probral malý déšť. Rychle jsem se probral a rozhodnul jsem se postavit stan. Nechtěl jsem promoknout. Za noc pršelo ještě dvakrát. Za daných okolností jsem se docela vyspal.

2. den 29. 7. 2007
ujeto: 402 km
čistý čas jízdy: 6h 10minut
průměrná rychlost: 64,5 km/h
maximální rychlost: 76 km/h


Vzbudil jsem se v půl sedmé, ale přišlo mi, že je ještě brzo, tak jsem spal až do půl deváté. Udělal jsem si kafe a dal jsem si bábovku. U toho jsem poslouchal MP3. Byl to výbornej nápad vzít si ji sebou. Perfektně to zkracuje dlouhou chvíli. Počasí bylo všelijaké, ale vypadalo to, že by se to mohlo vybrat.
Po snídani jsem pobalil věci a vydal se na cestu. Jel jsem do Lince a dál na Salzburg. Po 110km jsem si dal přestávku, abych doplnil tekutiny. Hned jsem potkal Čechy. Byly to Brňáci a ptali se kam to jedu. Odpověď do Španělska je trochu zarazila. Odpočíval jsem asi hoďku. Potřeboval jsem ještě dopsat deníček. Ještě mě zastavil jeden Němec a ptal se, jestli to je dvěstěpadesátka. Docela mě překvapil, že to poznal. Říkal, že jsou Jawy dobré stroje. Těsně před odjezdem jsem se potkal s partičkou hárlejářů.
Asi po 50km jízdy jsem už viděl předhůří Alp. Je to nádherný pohled. Pokračoval jsem ze Salzburgu směrem na Mnichov. U jezera Chiem See jsem si dal velkou přestávku. Před 4 roky jsem se tam koupal, ale dnes byla zima, takže jsem jen pozoroval racky a lidi kolem. Udělal jsem pár fotek a razil zase dál. Asi 20km za městem Posenheim jsem měl sjet, jenže jsem odbočku v pohodě minul a jel jsem až téměř do Mnichova. Těsně před Mnichovem mě chytla přeháňka, ale stihnul jsem se schovat na dálničním odpočívadle. Tam už byly schovaní finští motorkáři na Hondách Gold-Wing. Za chvíli přijelo auto a z něho vyskákali 3 kluci v národnostních krojích. Jelikož v ruce měli pivo, tak asi jeli z nějakých slavností. Hodně se jim líbila moje Kristýna a hlavně pávik. Mysleli si, že jde o domácí výrobu, ale vysvětlil jsem jim, že se pávik vyráběl sériově a že je to příslušenství motorky. Rozloučili jsme se a já razil dál směr Švýcarsko.
Španělsko2Pořád jsem se honil s mrakama a říkal si, kdy zmoknu. Na konec mě déšť zastihnul ve městě (bohužel si už nepamatuju název), tak jsem se schoval na autobusovou zastávku. Myslel jsem si, že to bude jen přeháňka, jenže nebyla. Pořád jsem se rozhodoval, jestli zde zůstat nebo ne. Bylo to přeci jen ve městě. Na konec padlo rozhodnutí, že zůstanu a přespím. Kristýnu jsem dal do zastávky, tak aby na ní nepršelo. Uvařil jsem si kafe a povečeřel jsem.
Tradičně byla opět bábovka. Chvílema jsem koukal ven, jestli se počasí náhodou nevybere. Jak tak stojím před tou zastávkou, přišel ke mně kluk (nejspíš hokejista), měl velkou tašku na kolečkách a v ruce držel hokejky a ptá se mě, odkud jsem a jestli čekám na to, až to přejde. Povídám mu, že jsem z Čech a že jedu do Španělska. Pak se mě ještě zeptal, jestli tam budu spát, tak jsem řekl, že možná ano. Zaujala ho Kristýna. Myslel si, že se Jawa vyrábí v Rusku, ale to jsem ho hodně rychle vyvedl z omylu a říkal jsem mu, že se jedná o ryze českou značku.
Rozloučili jsme se a já si šel vypít to kafe. Pak jsem vytáhnul tašku s věcma a karimatku, abych měl na čem spát. Ještě jsem si pustil MP3, aby se mi lépe usínalo. Hrozně mě štvaly projíždějící auta. Asi po půl hoďce mi byla zima, tak jsem se přikryl dekou. Bylo něco kolem jedenáctý. Ve dvě jsem se probudil zimou a musel jsem nutně na záchod. Skočil jsem si za zastávku. Pak jsem vbalil spacák a na tvrdo jsem usnul.

3. den 30. 7. 2007
ujeto: 320 km
čistý čas jízdy: 6h 21minut
průměrná rychlost: 50,3 km/h
maximální rychlost: 77 km/h


Probuzení bylo chladné a deštivé. Vzbudil jsem se kolem půl sedmý, ale vstávat se mi nechtělo. Za hoďku mě cosi probudilo. Španělsko3Tak jsem otevřel oči a koukal ven co se děje. Ještě pořád se mi nechtělo vstávat. Někdo se blížil k zastávce. Byl to nějaký chlápek, tak jsem vstal. Hodili jsme řeč klasického typu, odkud jsem, kam jedu atd. On byl Rus, který zde pracuje, takže s komunikací nebyl problém. Za 10 minut dorazil bus a on jel do práce. Já jsem dopil kafe rychle se sbalil a modlil se, abych nezmoknul. Pořádně jsem se oblíknul. Byla totiž kurevská zima. Připadalo mi, že jedu na podzim a ne v létě. Vůbec to nevypadalo na to, že by mělo být hezky.
Když jsem vyrážel, bylo 8:55. Tentokrát jsem nejel po dálnici, abych viděl alpské vesničky. Jsou naprosto úchvatné a malebné. Při projíždění jedním městem, teď si nevzpomínám na název, stojím na semaforu a najednou na mě kolem jdoucí děda křičí, jestli to je Jawa 250. Já udiveně koukám a povídám mu, že ano. Ještě mi řekl, že jsou to dobrý motorky a popřál mi šťastnou cestu. Pak už byla zelená a já fičel dál. Ještě v tom samém městě, když jsem koukal do mapy najednou slyším "Ahoj, ahoj" koukám co se děje no a z německý Audiny na mě volají Češi.
Jel jsem do města Lindau a Bregenz. To jsem je nevěděl, že to bude delší zastávka. Mezi tím se udělalo hezké počasí. Lindau a Bregenz leží u Bodamského jezera. Naproti nahoru vedla lanovka. Rozhodnul jsem se vyjet lanovkou na ten kopec. A opravdu to stálo za to. Obě města a Bodamské jezero jsem měl jak na dlani a na druhou stranu se majestátně tyčily Alpy.Španělsko5 Udělal jsem pár fotek. Pak jsem koupil pohledy a poslal je domů. Snad dojde do pátku. Uvidíme. Když jsem sjel dolů, uviděl jsem telefonní budku. V tom mě napadlo cinknout domů, tak jsem zavolal mamce. Musel jsem jí sdělit svoje pocity, protože po dvou ne moc dobrých dnech to bylo něco příjemného. Přemýšlel jsem o projížďce parníkem, ale řekl jsem si, že budu šetřit. Jsem teprve pořád na začátku. Šel jsem si sednout na promenádu u Bodamského jezera. Tam jsem psal deník.
Je to krásný pocit sedět ve slunečném dni na břehu jezera a být naprosto svobodný. Člověk si může dělat co chce. Překvapilo mě, že nad Bodamským jezerem se dělají vyhlídkové lety vzducholodí. Když jsem dopsal deník, šel jsem na parkoviště pro motorku. Stálo to 5,40 Euro. To mě trochu zaskočilo, ale co se dá dělat. Španělsko4Další plánovaná zastávka bylo hlavní město Lichtenštejnska Vaduz. Jenže nebylo značený, tak jsem ho nemohl najít. Na okraji města Feldkirch jsem se zastavil, že se podívám do mapy a tu najednou slyším nějaké hvízdání. Otočím se a z jedné restaurace vyběhl kluk a hvízdal na mě. Otočil jsem mašinu a jel za ním. Říkal mi, že mi něco musí ukázat. Vzal mě do garáže tam mi ukázal  Harley-Davidson s pávikem. Říkal, že ho má z Čech. Pak zavolal na přítelkyni a ta mi šla ukázat svůj Harley-Davidson s pávikem. Koukal jsem na to jak tele. Na dvoře jim ještě stál zrenovovaný Fiat 500. Oba byli majitelé restaurace, před kterou jsem zaparkoval. Španělsko6Vzali mě dovnitř a dali mi nealko pivo. Pak začala debata o mně, o Jawách a kam jedu, atd. Donesl jsem mapy a Franz mi začal ukazovat kudy nejlépe jet a co je pěkného k vidění. Trochu mi změnil plán cesty, ale je místní, takže dám na něj. Když jsem dokecali, tak si na chvilku odskočil. Za chvíli Franz přines půl kila uzeného sýra, místní čabajku a balení nektarinek. Dostal jsem to na cestu, abych netrpěl hladem. Byl jsem z toho mile překvapen. Rozloučili jsme se a já fičel směr Vaduz.
Na hranicích se Švýcarskem si mě vzali stranou. Nevěděl jsem proč.  Asi si potřebovali ověřit pas. Mám tam totiž fotku ze 14 let. Do pasu mi dal razítko a přišel se vyptávat na motorku. Vyrazil jsem a aniž bych to věděl, dorazil jsem do Vaduzu.Španělsko7 Poznal jsem ho podle muzea, na kterém to bylo napsaný. Zastavil jsem kousek od něj, abych udělal fotku zámku, který stál vysoko nad ním. Když tu přišel starý pán a povídá, že Jawu zná a že je to dobrá značka. U toho si zavzpomínal, když Jawu ještě proháněl sám. Na druhé straně silnice stály dva starší páry na BMW motorkách. Mávaly na mě, tak jsem na ně taky mávnul. Jeden pár se vydal ke mně. Byly to Finové. Říkali mi, že se tu jeden den zdrží a že jeli z Norska trajektem. Pán okamžitě poznal Jawu 250 a povídal mi, že jeho první motorka byla Jawa 150 ccm. To bylo pro mě opravdu překvapení. Popřáli jsme si šťastnou cestu a razili jsme každý svým směrem.
Já ujel asi 10 km a zastavil jsem na odpočívadle na véču. Slunce svítilo, všude dokola hory, prostě nádhera. Dal jsem si kafe s bábovkou a nektarinku. Je tu docela rušno, protože je tu dětský park, tak sem pořád někdo jezdí. Lidé jsou tu naprosto fantastičtí. Všichni mě pozdravili a usmáli se. Někdo okoukl i Jawu. Už jsem po véče, slunce pomalu zapadá, takže vyrazím zase o kus dál. Myslel jsem si, že pojedu dlouho do noci, ale byla hrozná zima. Míjel jsem jeden kemp, ale říkal jsem si, že nebudu platit a že si najdu místo někde u lesa. Španělsko8Jenže jak jsem jel dál do hor, luk a polí ubývalo. Na konec zbyly už jenom pastviny, takže to vypadalo beznadějně. Našel jsem jedno místo na spaní kousek od Davosu, ale nějak se mi to nezdálo, tak jsem jel dál, jenže zima byla větší a větší. V Davosu jsem se šel zeptat do jednoho hotelu kolik stojí noc. Když mi pán na recepci řekl 87 Eur včetně snídaně, hodně rychle jsem si to rozmyslel. Jel jsem kousek za Davos a na prvním místě, jak to bylo možné jsem zastavil a šel spát. Bylo mi to už všechno jedno, protože jsem byl pěkně zmrzlý a chtěl jsem spát. Rozbalil jsem spacák a šel spát.

4. den 31. 7. 2007
ujeto: 339 km
čistý čas jízdy: 6h 51minut
průměrná rychlost: 49,5 km/h
maximální rychlost: 91 km/h

Probuzení bylo opravdu šokující. Když jsem vykoukl ze spacáku, bylo všechno omrzlé. Mě zábly jenom nohy. Rychle jsem vylezl ven, abych se ohřál o vařič. Jenže bomba byla taky trochu zamrzlá a hořáku se nechtělo moc hořet. Začal jsem rychle všechno balit, abych jel o kus dál, kde už svítí sluníčko. Bylo okolo 8:45. Když jsem měl dobaleno, hodně mě zábly noha a ruce.Španělsko9 Zatnul jsem zuby, nastartoval mašinu a jel asi o 300m dál. Tam už pěkně svítilo sluníčko. Rozbalil jsem plachty, aby uschly. Teď sedím na autobusové zastávce a píšu deník. Už je mi celkem teplo. Nohy i ruce jsou OK. Před chvíli tu byl pošťák a dával dopisy do schránek. Opět mě pozdravil a při odjezdu se se mnou rozloučil. Lidi jsou tu fakt milí a přátelský. Teď se rozhvízdal zvonek, který je za mnou u závor. Za chvilku pojede vlak. No půjdu kouknout do mapy a vyrazím dál. Dneska bych chtěl někam do teplých krajin.
Z Davosu jsem se vydal směrem na Plüelapass. Jel jsem trasu, kterou mi včera doporučil Frank. Kdybych věděl, co mě čeká, tak bych možná jel jinudy. Průsmyk Plüelapss to je asi 10 km do kopce. Čtvrtinu jsem jel za 2 a zbytek na jedničku. Myslel jsem, že motorku utavím, ale dával jsem radši 3minutový přestávky. Hory okolo byly nádherný, ale nedalo se moc koukat kolem, protože u silnice nebyly svodidla, takže stačila by chvilka nepozornosti a mohl jsem si to fičet roklí dolů. Španělsko13Takový kopec, jaký byl nahoru, tak ještě horší byl dolů. Tentokrát jsem měl strach, aby to přežily brzdy a abych náhodou nějakou zatáčku nevzal rovně. To by byl můj konec. Španělsko10Naštěstí jsem to zvládnul a Kristýna taky. Tohle byl opravdový test spolehlivosti. Jel jsem přímo k tunelu, který mi Frank doporučil. Provoz v tunelu byl kyvadlový. Stál sice 7 Eur, ale stálo to za to. Za tunelem na mě čekala přehrada s křišťálově čistou vodou. Byla to opravdová nádhera. Za přehradou byla státní hranice Švýcarsko-Itálie. Kolem přehrady se jelo takovým na půl tunelem, takže bylo krásně vidět ven. Hned za tunelem byla malá italská restaurace a místo na pikniky. Jelikož jsem nesnídal, rozhodnul jsem se, dát si pauzu na oběd. Dal jsem si bábovku, kousek čabajky a kafe. Je tu fantastický klid. Zapovídal jsem se s jedním Němcem, ptal se opět na Jawu. Říkal, že ji měl taky a že ho nová stála 3000 východoněmeckých Marek. Taky říkal, že se na ní dá všechno opravit. Do Čech jezdí pravidelně, protože má u Sokolova známý. Jdu ještě udělat pár fotek a razím dál. Už bych se chtěl konečně vykoupat a umýt a taky na chvíli shodit boty.
Cesta dál byla horama. Ubíhala velmi pomalu a to jsem ještě nevěděl, že mě čekají další dva průsmyky. Druhý byl snad ještě horší než ten první. Španělsko11Opět jsem ho jel na jedničku. Na první pohled se zdá, že když jedete tím kopcem, že je to jen obyčejný kopec, ale když se zastaví a jdete se kouknout kudy se jede, tak je to pořádný stoupák. Pak už mi bylo jasný proč to jedu na jedničku. Třetí průsmyk byl jenom z kopce, ale byl pěkně táhlý a náročný na brzdy. Po cestě potkávám motorkáře, kteří odpočívají, no a když mám pauzu já, tak zase oni míjejí mě. Po třetím průsmyku už mě čekala hranice s Itálií a pár krásných jezer (mezi tím jsem zase přejel hranici do Švýcarska). Neodolal jsem a konečně po 3 dnech jsem se vykoupal. Myslel jsem si, že na pláži budou sprchy a že si umeju vlasy, ale nebyly. Ani žádný pěkný Italky jsem tu neviděl. Teď už pojedu přímo ke Středozemnímu moři. Doufám, že v noci bude teplo, abych se už mohl konečně pořádně vyspat.
Celou dobu se jelo podél jezera až do města Como. Asi po 5 km co jsem se vláčel za nějakým malým náklaďákem najednou mašina změnila trochu zvuk. Když jsem to blíže zkoumal, zjistil jsem, že to je sání, které je trochu víc hlučnější. Na výkonu nebylo nic znát, takže jsem pokračoval dál. Trochu mě to vyvedlo z pohody. Španělsko12Ve městě Como jsem najel na dálnici. Přišlo mi, že občas z motoru leze nějaký divný zvuk, ale nebyl jsem si jistý, jestli to je z motoru nebo z projíždějícího auta. Výkon byl pořád stejný, a když jsem na benzíně zastavil a zkoušel mašinu na prázdno vytočit, bylo vše OK. Byl jsem z toho, ale totálně rozhozenej. Poslal jsem SMS domů a pak jsem ještě domů volal. Chtěl jsem se o všechno podělit. Myslel jsem, že pojedu až do Genovy, ale byl jsem natolik rozhozenej, že jsem u města Pávia sjel z dálnice a šel spát. Našel jsem si místo mezi dvěma kukuřičnými poli. Bylo krásně teplo. Jen co jsem ulehl, tak jsem usnul.

5. den 1. 8. 2007
ujeto: 274 km
čistý čas jízdy: 5h 51minut
průměrná rychlost: 46,7 km/h
maximální rychlost: 73 km/h

Milý deníčku,
tento den byl zatím ze všech nejzajímavější a budu na něj hodně dlouho vzpomínat. Spal jsem asi do devíti. Než na cestu začalo svítit sluníčko. Byl jsem ještě trochu nervozní z motorky. Udělal jsem si snídani a přemýšlel o tom co, bude a co mě ještě čeká. K snídani bylo opět kafe a bábovka. Už mi zbývá jen kousek a bude snědená. Ještě jsem dal sušit spacák, protože byl mokrý od noci v Alpách.
Po snídani jsem vše sbalil a vyrazil dál. Bylo okolo desátý hodiny. Měl jsem namířeno do Genovy a tam odtud podél pobřeží do Monaca, Nice a Saint Tropez. Myslel jsem si, že ten den projedu všechny města. Motorka šlapala dobře. Zvuk, co se občas ozval z motoru, zněl jako cvakání ventilů u Škodovky. Bylo to nejspíš z přehřátého motoru. Z Genovy jsem se téměř v pohodě vymotal a najel na silnici podél pobřeží. Byla to nádherná silnice, která vedla nad pobřežím. Podél bylo jedno městečko za druhým. Skrz města se jelo asi 40km/h, což bylo velmi pomalu a pro motorku to bylo hodně náročný. Bylo to pořád dokola brzdy, plyn jedna, dva, tři a zase brzda, plyn. Cesta ubíhala tímto stylem velmi pomalu, ale byla pro mě velmi zajímavá. Viděl jsem život na pobřeží a všechen ruch kolem. Ze začátku jsem jezdil v kolonách aut, ale pak jsem si všimnul, že místní na skůtrech jezdí buď vpravo nebo vlevo vedle aut.
Zvolil jsem stejnou metodu. Bylo to hodně náročný, ale zrychlilo to cestu. Bylo velké teplo, tak jsem si řekl, že se vykoupu. Kolem půl třetí jsem zastavil ve městě Arenzano. Tam jsem si dal 2 hodiny pauzu a šel se vykoupat. Na pláži jsem konečně uviděl pěkné Italky. Šel jsem si zaplavat k bojím a zpět. Mohlo to být 80 -100m.  Chvíli jsem ještě ležel na pláži, abych uschnul a pak jsem se šel převléknout a vyrazil jsem dál.
Další zastávka měla být za městem Impéria. Chtěl jsem se navečeřet a dopsat deníček. Celou cestu jsem čuměl po Italkách. Holky tu už od 15 jezdí na skůtrech. Jsou to hodně zdatný řidičky. Vždycky kolem mě prosviští, že se člověk ani nestačí divit. Za jedním kruhovým objezdem jsem najel vedle modře Suzuki. Chvíli jsme spolu souběžně jeli a pak jsme zastavili v koloně vedle sebe. Ital na mě začal něco mluvit, ale já nerozuměl ani slovo. Nevím, co říkal, ale já na něj volal republika Čeka. To je italsky Česká republika a v tom jeho spolujezdkyně mi říká "To pozerám, že jsi z Čech podle vlajky. Já jsem Slovenka." Ukázal jsem jim, že kousek dál na benzínce zastavím. Zastavil jsem a prohodili jsme pár slov. Kam jedu, jak dlouho jsem na cestě atd., pak mě pozvali na kafe. Kecali jsme o mém cestování a o nich. Nabídli mi, jestli nechci přespat u nich. Řekl jsem, že ano. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi něco podobného přihodí. Jmenovali se Hanka a Nico. Když jsme přijeli k nim domů, tak jsem se osprchoval a oholil. Bylo to úžasný. Mezi tím Hanka připravila večeři. Měli jsme rajčata s mozarelou a pene a jako druhé jídlo byly vajíčka s porkém a uzeninou. K pití byl džus s ledem a pivo Zlatý bažant. Bylo to jako ve snu takováhle výborná večeře. Seděli jsme venku na terase. Celý večer jsme povídali o mě a o nich. S Nicem jsme probírali motorky. Ukazoval mi fotky svých motorek. Měl dvě Hondy z 60. let. Opravdu nádherný mašiny. S Hankou jsme mluvili o práci a o tom, jak se dostala do Itálie. Bylo to skvělý po tolika dnes si popovídat. Já jsem jim ukazoval fotky ze starších cest a pak jsme si prohlíželi fotky, které jsme nafotil od začátku cesty. I když jsem byl velmi unavený, tak jsme kecali až do jedné hodiny. Jak jsem lehnul do postele okamžitě jsem spal.

6. den 2. 8. 2007
ujeto: 205 km
čistý čas jízdy: 4h 46minut
průměrná rychlost: 43 km/h
maximální rychlost: 81 km/h


Probudil jsem se těsně před devátou. Hanka s Nicem byli už vzhůru. Chvilku jsem ještě ležel a pak jsem vstal. Mezi tím Hanka připravila snídani. Měli jsme hrách se smaženým vajíčkem a k tomu byl džus, bíla káva a piccolo. U snídaně jsme opět kecali o všem možným. Snídali jsme dvě hodiny. Bylo to úžasný, naprostá pohoda. Žádný spěch, prostě paráda. Po dvanácté jsme se šli balit. Hanka musela být ve 3 hodiny v San Remu podepsat novou pracovní smlouvu. Do San Rema jsme jeli společně. Byla to pohodová jízda. Pak jsme zastavili na benzínce a ještě chvilku pokecali. Bylo půl třetí a Hanka s Nicem museli jet. Rozloučili jsme se a každý jel svou cestou.
Já jsem vzal jedním tahem až do Monaca. Je to hrozně malinký státeček, plný všeho možného luxusu. Na chvilku jsem se byl podívat v přístavu, kde kotvili Španělsko14luxusní jachty, potom jsem jel ke Grand Casinu. Občas jsem jel i po trase, kde se prohánějí formule F1. Po cestě jsem potkával auta jako Ferrari, Bentley, Rolce Royce, atd.. Z Monaca jsem jel do Nice. Tam jsem si dal větší zastávku, abych si odpočinul. Prošel jsem se po přístavu a psal jsem deník. Chvíli jsem pozoroval dění kolem sebe. Byla to opravdová pohoda. Z Nice jsem se vydal do Cannes. Po cestě jsem potkal Poláka na Hondě Shadow. Byl po malé nehodě a jel do Saint Tropez. Na dálnici do Cannes se mi opět z motoru ozvaly divné zvuky. Tentokrát mi nepřišlo, že by byl motor přehřátý, protože se jelo docela rychle a byl už chládek, byl už večer. Totálně mě to psychicky rozhodilo a byl jsem na tom velmi špatně. V jednom je takovéhle problémy těžké po psychické stránce ustát. Při projíždění skrz Cannes jsem udělal rozhodnutí, že to otočím na sever a pojedu domů. Nedovedl jsem si představit, že by motorka klekla někde ve Francii. Je lepší dojet kratší trasu než dlouhou vůbec. Ještě jsem mluvil s mamkou a pak už jsem jel směr město Digne.
Jelo se horama a silnice byla samá zatáčka. Asi v půl desátý jsem se rozhodnul přenocovat. Našel jsem si jedno parkoviště se stolama. Spal jsem na stole, ale ve tři ráno přišla přeháňka, tak jsem se rychle přesunul pod stůl. Potom jsem, ale nemohl usnout. Naposledy co jsem se díval na hodinky, byly 4 hodiny.

7. den 3. 8. 2007
ujeto:  366 km
čistý čas jízdy: 6h 22minut
průměrná rychlost: 57,6 km/h
maximální rychlost: 78 km/h


Probudil jsem se nejdříve v 6 pak v 8 a pak v 9:30. To už jsem vstal. Obloha byla pěkně vymetená a sluníčko svítilo. Udělal jsem si snídani, dopsal deník a razil dál. Myslel jsem, že celý dnešní den pojedu, jenže asi po 10km jsem uviděl ceduli Citroën muzeum  
2 km a další zastávka byla jasná. Jenže před muzeem Citroënů bylo malé válečné muzeum. Tam jsem se taky zastavil. Bylo to perfektní zpestření dne. V obou muzeích jsem strávil asi tak hodinu a půl. Muzeum Citroënů bylo velmi zajímavé. Byly tam převážně modely 2CV, DS, GS a CX. Všechny modely byly v originálním stavu. U všech také bylo napsáno kolik km mají najeto a jaký byla jejich historie. Byly tam i třeba auta, která měla najeto 62km nebo 106km. Koupil jsem si nějaké suvenýry na památku a vyrazil dál.
Cesta vedla opět horama, takže se bylo na co dívat. Na jednom odpočívadle jsem po dlouhé době potkal Čechy. Na chvíli jsem se u nich zastavil a pokecal s nimi. Byl jsem rád, že jsem zase na chvilku nebyl sám. Asi za 20 minut jsem pokračoval dál. Cestou jsem potkával spoustu motorkářů. Všichni mě zdravili. Jsme jako jedna velká rodina. Nepříjemné bylo, že celou cestu foukal silný boční vítr a protivítr. Bylo to hodně náročné na řízení. Pěkně to se mnou i s motorkou házelo. Dál jsem jel přes města Siterou, Serres, Nyons, Bollene a Ales. Ve městě Bollene jsem uviděl reklamu na McDonald's. Okamžitě jsem dostal chuť na cheesburger. Španělsko15Dal jsem si menu. Jelikož jsem nebyl zvyklý jíst, dalo mi pořádně zabrat než jsem to snědl. Mezi tím, co jsem jedl, do restaurace přišel starší pán s paní. Když jsem odcházel, ptali se mě, jestli ta motorka, co je venku, je moje. Řekl jsem, že ano. Jako jedny z mála Francouzů uměli anglicky a nedělalo jim problém se se  mnou bavit v angličtině. Pán se mě ptal, jak je Jawa stará, kde se vyrábí a jestli teď ještě funguje. Říkal mi, že doma má MZ250. Mluvili jsme ještě o tom, kde se MZety vyráběly. Pak už jsem se rozloučil a jel jsem dál.
Z jídla jsem byl tak unavený, že jsem myslel, že si najdu místo na spaní, ale po pár kilometrech únava přešla. Ještě jsem zvládnul 100 km. Kolem deváté jsem si hledal místo na spaní. Nechtěl jsem nic hrotit a chtěl jsem si odpočinout. Našel jsem jedno parkoviště s lesíkem, kde jsem zakotvil. V klidu jsem rozbalil spacák a připravil se na spaní. Náhodný kolemjdoucí se mě ptal, jestli tu budu spát. Povídám, že ano, tak mi popřál dobrou noc a šel dál. No a já pomalu usínal.

8. den 4. 8. 2007
ujeto: 361 km
čistý čas jízdy: 6h 37minut
průměrná rychlost: 54,5 km/h
maximální rychlost: 80 km/h


Probuzení bylo trochu chladné, ale příjemné. Čekal jsem, až na místo, kde spím, začne svítit sluníčko. Vstával jsem až v 10 hodin. Připravil jsem si snídani. Tentokrát byly těstoviny s žampionovou omáčkou, kafe a broskvový tang. V klidu jsem se nasnídal, sbalil si věci a jel dál. Španělsko16Asi po 30 km jízdy mi prasklo plynové lanko. S touto závadou jsem počítal,  a proto jsem si koupil dvě. Jenže lanko bylo o dost delší. Takže nešla vyštelovat vůle. To jsem vyřešil snadně pomocí 5 matičky. Hned jak jsem zastavil u silnice a slezl z mašiny. Zastavil u mě první motorkář a ptal se mě, jestli je vše OK. Já jsem mu říkal, že musím akorát vyměnit plynové lanko. Měl Triumfa. Nevím z jakého roku, ale bylo vidět, že už něco pamatuje.
Z města Florac jsem se vydal skrz národní park dlouhým kaňonem do Millau. Tam už na mě čekal nejvyšší most na světě. Kaňon byl fantastický. Bylo se pořád na co dívat. Musel jsem být opatrný, protože cesta byla ouzká a samá zatáčka. Celý včerejší den bylo hrozné teplo. Připadal jsem si, jak když jedu v peci. Bylo asi 35°C ve stínu. Motorka i já jsme to zvládali. Když už jsem byl kousek od mostu (podle mapy), najel jsem na dálnici, protože jsem si chtěl most přejet. Samozřejmě jsem, ale najel na blbou stranu, takže jsem se musel asi po 10 km otočit a jet zpět. Za přejezd mostu se platilo 7 Euro a motorka 3,5 Euro. I za tuto cenu to stojí za to. Je to jako, když jedete v nebi. Most je dlouhý 2,5km.Španělsko19 Po přejetí mostu jsem sjel z dálnice a jel jsem se na most podívat blíže. Chtěl jsem udělat ještě nějaké fotky. Španělsko18Přímo pod mostem se nachází infocentrum, ve kterém ukazují, jak se most stavěl. Strávil jsem tu asi hodinku a další hoďku jsem strávil focením. Když už jsem odjížděl, tak koukám na červené auto, které stojí u silnice a podle SPZ vidím, že jsou to Češi. Byl to kluk s holkou a cestovali sem a tam jen tak. Chvilku jsme pokecali a pak jsem jim dal pár tipů a pokračoval jsem dál v cestě. Musím být asi blázen, ale rozhodl jsem se, že pojedu ještě 300km na jih na španělskou hranici a do Andory. Zbytek dne už jsem pouze jel. Kolem půl desáté jsem si našel místo na spaní mezi dvěma poli. Bylo to super. Jediný co mi vadilo, že pořád foukal vítr. Ale i tak jsem za chvíli usnul.

9. den 5. 8. 2007
ujeto: 447 km
čistý čas jízdy: 8h 19minut
průměrná rychlost: 53,6 km/h
maximální rychlost: 74 km/h


Ráno se mi nechtělo vstávat. Probudil jsem se už v 7 hodin, ale to se mi ještě nechtělo vstávat. Vstal jsem až před půl desátou, kdy už bylo krásně teplo. Snídaně byla malá. Je tu hodně sucho, tak nechci vytahovat hořák, aby tady náhodou něco nechytlo. Dopsal jsem deník a razím dál. Teď musím dělat alespoň 400 km denně. Když jsem opět vrazil, tak mě doprovázel silný proti vítr. Pomalu jsem se blížil k horám. Španělsko17To, co jsem viděl, bylo teprve předhůří. Stoupal jsem zatáčku za zatáčkou nahoru. Jak jsem si to jel těma horama najednou mě něco udeřilo silně do krku. Krk mě začal hrozně bolet. První co mě napadlo, že jsem trefil vosu a ta mě štípla. To by byl hodně velký průšvih, protože nikdo nikde nebyl a kdybych si měl přivolat pomoc, tak ani nevím, jak bych to místo popsal. Všude kolem mě byly pastviny a hory. Naštěstí mi krk nezačal natékat. Asi jsem trefil čmeláka nebo něco podobnýho. Musel jsem jet na dvojku, protože trojka to nebrala. Když jsem vyjel nahoru, tak jsem si myslel, že nejhorší mám za sebou. Jenže byl na hodně velkým omylu. Přede mnou se totiž ukázaly pravé Pyreneje ve vší parádě. Španělsko22Ten den bylo hrozné teplo. Bylo cca 35°C. Vzduch byl od silnice, tak rozehřátý, že se mi dýchalo, jako měl fén v puse. Sjel jsem do údolí a tam na mě čekal ten největší kopec. Do Andory to bylo ještě 30 km. Pořád jsem jel na dvojku 30 km/h. Motor byl tak rozpálený, že už mašina pomalu nechtěla držet volnoběh. Po cestě jsem potkával odpadlá auta, kterým něco nevydrželo. Když už jsem byl téměř nahoře, tak jsem si mohl vybrat, jestli si cestu zkrátím tunelem nebo pojedu přes úplný vrchol. Zvolil jsem tunel. Sice stál 3 Eura, ale zas tam byl chládek a mašina si trochu odpočinula. Španělsko21Za tunelem mě už čekalo 20 km jízdy z kopce. To jsem zase musel dávat pozor, abych neutavil brzdy. Do Andory jsem dorazil kolem čtvrté hodiny. Neměl jsem moc času, tak jsem si jí jenom projel. Je to hezká vysokohorská země. Zajímavá je architektura domů. Za Andorou na mě čekala vytoužená španělská hranice. Za hranicí jsem udělal pár fotek a pak už jsem jel do nejbližšího města. Tam jsem poslal SMS a razil jsem zpátky do Francie a domů. Barcelonu jsem už nestíhal, protože jsem měl relativně málo času. Na půl cesty zpět mě zastihnul první déšť. Stihnul jsem se schovat. Španělsko20Hned jak přestalo pršet, vyjel jsem dál, ale po pár km jsem promoknul, protože začlo znova pršet. Schoval jsem se v jedný vesničce na krytém parkovišti pro auta. Byl tam schovaný i jeden italský motorkář. Neuměl moc anglicky, ale přesto jsme pokecali o tom kam jedem, o motorkách a atd. Ptal se mě na motorku, jak je stará a jestli je vše v poho a hlavně, jestli mi nezlobí elektronika. Tak jsem mu řekl, že v motorce žádnou elektroniku nemám, že je tam 5 kabelů a to je celá elektrika na Jawě. Udiveně na mě koukal a říkal, že má při děšti problémy, že mu zlobí elektronika. Asi po 20 minutách déšť ustál. Rozloučili jsme se a já jel dál.
Mizel jsem z hor, co mi jen mašina dovolila. Vzadu na obzoru bylo vidět, že někde v dáli svítí sluníčko. Španělsko23Cesta z hor byla opět dlouhá a klikatá, ale byla aspoň z kopce. Jel jsem pořád z kopce a silnice byla samá zatáčka. Musel jsem být opatrný, abych někde neudělal chybu. Z města Qullau už to bylo kousek do města Limoux, kde jsem se zastavil na večeři v McDonald's. Chtěl jsem se pořádně najíst, abych měl dost energie na zítra. Kousek za městem Limoux jsem na parkovišti zastavil a intuice mi říkala, abych postavil stan. Dobře jsem udělal, protože v noci a ráno pršelo.

10. den 6. 8. 2007
ujeto: 547 km
čistý čas jízdy: 9h 8minut
průměrná rychlost: 59,8 km/h
maximální rychlost: 84 km/h


Ráno, když jsem se vzbudil, tak ještě krápalo. Naštěstí déšť brzo ustal a já se sbalil a razil jsem dál. Všude bylo zataženo a já jsem nevěděl, jestli bude pršet nebo ne. Celej den se honily mraky na obloze, ale naštěstí nepršelo. Až večer mě zastihnul déšť, ale i ten byl v pohodě. Chtěl jsem dojet co nejdál, abych to měl do Luxu kousek. Jenže u města Roame mě chytla velká bouřka. Španělsko24Původně jsem myslel, že ji přejedu, ale vypadalo to na dlouhý, vydatný a nekonečný déšť. Začínalo už pršet. Rozhodnul jsem se, že půjdu hledat místo na spaní. Našel jsem jednu starou betonovou zastávku. Jenže v zastávce byl bordel a starý psí hovno. Tak jsem jel k lesu, že tam postavím stan. Začal jsem stavět stan a v tu chvíli přišel největší slejvák. Během pár vteřin základ stanu zmoknul. Hned jsem všechno rychle naložil na mašinu a mizel jsem na zastávku. Tam jsem si trochu uklidil a naházel jsem do ní mokrý věci. Byl jsem celkem v pohodě a zvládal v pohodě. Rozbalil jsem spacák a šel si lehnout. Španělsko25Venku bylo hotové peklo. Blesky lítaly všude kolem mě a kolem zastávky. Spát v lese by bylo hodně nebezpečný. Mezitím co jsem ležel a pomalu usínal déšť přidal na intenzitě, takže začalo zatékat i do zastávky. Z igelitu jsem udělal zábranu tak, aby se voda nedostala až na spacák. Já jsem se sbalil do klubíčka a byl jsem v jednom rohu zastávky. Jak pršelo, tak se podmáčela země pod motorkou a motorka spadla na zem. Tak jsem fofrem vylezl ze spacáku a snažil se ji postavit. Dalo mi to pěkně zabrat. Pak už jsem pomalu usnul a modlil se, aby zítra bylo pěkně.

11. den 7. 8. 2007
ujeto: 675 km
čistý čas jízdy: 11h 30minut
průměrná rychlost: 66,2 km/h
maximální rychlost: 80 km/h


Ráno bylo za daných podmínek v pohodě. Spacák byl suchý a já se docela dobře vyspal. Vstal jsem, vzal jsem si suchý ponožky a začal balit. Venku bylo pěkně hnusně, ale nepršelo. Španělsko26To jsem ještě nevěděl, že to bude hodně náročný a namáhavý den. Jel jsem přímo do Luxu a věděl jsem, že tam musím za každou cenu dojet. Po cestě jsem 4x zmoknul. Jednou, tak že mi nateklo i do bot. Celý den jsem jel a nad vodou mě držela myšlenka na horkou a teplou vanu. Po každé, když jsem zastavil a sundal si rukavice byly moje ruce celé fialové. Vypadalo to jako, když odumírají. Pořádně jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Jestli je to v poho nebo ne. Věděl jsem, že do Luxu to bude daleko, ale že to bude téměř 700km, tak s tím jsem nepočítal. Po cestě jsem potkal dva motorkáře a měli za sebou pávika. Myslím, že to Češi nebyli. Ten den jsem jel po frekventované silnici, kde jsem potkával spoustu Čechů, což bylo příznivé. Do Luxu jsem dorazil před osmou večer. Měl jsem z toho obrovskou radost. V Luxu bylo vcelku pěkně, občas vysvitlo i sluníčko. Od Lídy jsem dostal véču a koukali jsme na Vratný lahve. Pak jsem Ivošovi pomohl něco s kompem. A na konec mě čekala vysněná vana a postel. Spát jsem šel v jednu hodinu v noci.

12. den 8.  8. 2007 + 13. den 9. 8. 2007
ujeto: 933 km
čistý čas jízdy: 13h 30minut
průměrná rychlost: 69,1 km/h
maximální rychlost: 81 km/h


Vyspal jsem se dobře. Ráno mě sice probudil křičící Honzík, ale i tak to bylo luxusní spaní. Dostal jsem snídani a Lída s Ivošem jeli do jeslí. Já jsem u kávy psal deník. Pak se Ivoš vrátil a kecali jsme o tom, jak bude. Koukal jsem na internetu na počasí a nevypadalo to vůbec dobře. Podle meteorologických map to vypadalo, že jedu přímo do toho nejhoršího. Začal jsem se na to psychicky připravovat. V mé hlavě se zrodil i nápad, že to vezmu domů na jeden zátah. Kolem půl jedenácté jsem vyrazil do Komise navštívit po dlouhé době známé a kamarády a taky trochu zavzpomínat na staré časy. Příjemně jsem si pokecal. V Komisi jsem byl až do půl jedný.
Když jsem se vrátil k Lídě domů, už to tam vonělo obědem. Měl jsem řízek s bramborami na cibulce. Měl jsem co dělat, abych to snědl. Po jídle jsem začal balit. Už jsem byl pevně rozhodnutej, že z Luxu pojedu na jeden zátah. Byl jsem šťastnej, že mi všechny věci uschly. Ve tři jsem měl sbaleno a vyrážel jsem na poslední etapu. Ještě jsem dotankoval a pak už jsem nabral směr Saarbrücken.
Myslel jsem si, že cesta domů bude v poho a že to tak nějak zvládnu. Počasí vypadalo slibně. Sice bylo pod mrakem, ale nepršelo. Nepršelo celých 400km až 80km před Norimberkem začalo hustě a vydatně pršet. Myslel jsem si, že to bude nějaká přeháňka, ale nebyla. Jel jsem 70km v hustém dešti. V Luxu jsem si natáhnul na nohy igelitové pytle, aby mi nezateklo do bot. Tohle se mi opravdu osvědčilo a do bot mi nenateklo. Nejhorší bylo, že byla tma a světla mě přes vodu na štítu pěkně oslňovaly. Nebylo nic vidět. Když jsem otevřel štít, tak mě kapky řezaly do očí. Byla to hrozná situace. Nakonec jsem jí vyřešil tak, že jsem mírně otevřel štít, tak aby mi kapky deště nelítaly do očí, ale abych zároveň viděl krajnici, po které jsem jel. Asi po hodině déšť ustal. Boty byly suché, ale bunda byla dost silně nacucaná vodou. Jel jsem ještě asi 100 km a pak jsem zastavil na benzínce, abych dotankoval a dal si kafe. Cesta na hranice byla nekonečná a z hranic snad ještě nekonečnější.
Hned v Kateřině jsem stavěl na benzínce na horkou čokoládu. Když jsem se trošku zahřál vyrazil jsem dál. U Plzně na mě přišel první mikrospánek. Okamžitě jsem zastavil na benzínce a dal si další kafe. Chvíli jsem si na benzínce zdřímnul. Asi po půl hoďce jsem vyrazil dál. Aby na mě nešel spánek, pustil jsem si MP3. Jen co jsem vyjel z benzínky, tak asi po kilometru slyším pískání gum a těsně vedle mě se vyřítilo černé auto, které dostalo smyk, pak udělalo hodiny a předkem a zadkem narazilo do svodidel. Okamžitě jsem zastavil. Z auta vylezl mladý kluk, tak se ptám, jestli je v pořádku, musel jsem anglicky, protože podle SPZ jsem viděl, že se jednalo o Portugalce. Mezi tím kolem nás prosvištěl kamion, div nás málem nesmetl. Portugalec rychle naskočil do auta a dal ho ke krajnici. Ptal se na číslo na policii, tak jsem mu ho řekl.
Zavolal tam, jenže mu pořádně nerozuměli, tak mi dal telefon a já jim vysvětlil, co se stalo. Na policii jsme čekali asi hodinu, protože operační důstojník blbě pochopil, kde jsme. Mezi tím jsem s Portugalcem kecal. Jmenoval se Gusepe a jel do Opavy. Říkal, že mě viděl na poslední chvíli a že mi to málo svítí, ale dle mého názoru dostal mikrospánek, a když se probral, tak mě viděl a strhnul řízení. Než policie přijela, byl nervózní a chtěl jet, ale říkal jsem mu, že když už jsme ji volali, že musíme počkat. Po hoďce přijela policie. Španělsko27Byli to dva mladý kluci. Vysvětlil jsem jim, co se stalo a oni mi říkali, jestli ten Gusepe od nich potřebuje nějakej papír. Gusepe nic nechtěl, tak řekli, že je to v poho. Gusepe odjel, tak rychle, že jsem to ani nepostřehnul. Já jsem taky vyrazil k domovu. Kousek před Prahou na mě šel zase mikrospánek. Tak jsem zastavil na benzínce, dotankoval jsem a dal jsem si Redbull. Ten mě trochu oživil, ale jen na krátko. Pokračoval jsem do Prahy, kde byla zrovna ranní špička. Opět mě předala únava, tak jsem na 15 minut zastavil na benzínce a přímo na motorce jsem klimbnul. Ale tento krátký spánek mi pomohl. Pak už jsem jel přímo domů.
Když jsem viděl ceduli Český Dub, tak se mi obrovsky ulevilo a byl jsem rád, že už jsem doma. Ke dveřím mi přišel otevřít brácha, protože babička byla nakoupit. Udělali jsme poslední fotky a já shodil z mašiny stan, spacák atd. a šel si dát vytouženou vanu, ve které jsem usnul. Asi po třech hodinách jsem se převalil z vany do postele a spal až do 4 hodin.

 

Tak skončila moje cesta do Španělska. I když jsem do Barcelony nedojel, i tak byla moje cesta úspěšná. Celkem jsem najel 5 163 km. Děkuji svému realizačnímu týmu (to je moje mamka a babička) a všem, co mi drželi palce. Už teď se v mojí hlavě rodí plány na další cestu. Kam a kdy to bude, je zatím ve hvězdách.

© Copyright 2001-2014 BRUTAR • Created & Designed by Brutar • valid XHTML 1.0 and CSS