Brutarovy stránky | Cestování - Itálie v sedle Jawy 250 - deníček
Itálie v sedle Jawy 250 - deníček
Den 0.(sobota 2.8.2003) - Den před výjezdempred vyjezdem
Tento celý den měly probíhat přípravy na neděli. Původní představa byla, že dopoledne připravím motorku s pávikem a odpoledne budu balit.Taky jsem chtěl jít brzo spát, ale jak to tak bývá, bylo to přesně naopak. Motorku s pávikem jsem sice připravil, ale to bylo všechno. Balení jsem celé odpoledne oddaloval. Nakonec jsem začal balit až o půlnoci a skončil jsem ve dvě ráno. Co se týče motorky, tak jsem jako vždy předpokládal, že převodovka a klikovka s pístem vydrží vše. Podle toho jsem vezl tyto náhradní díly: bowdeny přední brzdový, zadní brzdový, plynový, dále indukční cívku, kladívka zapalování, kondenzátor, fajfku, žárovky, řetěz, 2x duše, pístní kroužky a svíčky. Spojkové lanko jsem nebral z důvodu, že když praskne, je možné se rozjet pomocí rychlostní páky. Z nářadí jsem vzal vše potřebné, aby šlo rozdělat mašinu do šroubku v případě větší poruchy.
Den 1. (neděle 3.8.2003) - Den D
ujeto: 310 km
Vyrazil jsem mezi 11. a 12. hodinou. Ještě před výjezdem jsem se rozloučil s mamkou a Jitkou (v té době moje přítelkyně). Zastavil jsem se ještě na pár minut v GALVII (tam jsem tehdy pracoval) na kus řeči s kámošema. Ještě jsem přesně nevěděl, kudy pojedu. Nakonec jsem zvolil cestu směr Nymburk, Poděbrady, Kostelec nad Černými Lesy, Ondřejov dále pak Benešov, Tábor a České Budějovice. V Budějovicích jsem po dlouhé době viděl Háňu (spolužačka ze střední).Sedli jsme na pivko a pokecali. Poseděli jsme asi tak Ceske Budejovicedo půl devátý, pak jsme se rozloučili a každý se dal svou cestou. Ještě jsem prohodil pár slov s jednou pěknou slečnou na námku. Byla krásně opálená a měla skvělý tělo. Jen to mělo jednu chybu - bylo jí 16, takže zase nic. Když jsem dorazil k hranicím, bylo tam docela dost stopařek. Zjistil jsem, že neumí moc dobře česky a že za svezení chtějí 800Kč. Na hranicích byla velmi příjemná rakouská celní úřednice. Moc se jí líbila moje mašina. Co se týče technických potíží, nebyly skoro žádný, akorát vypadla žárovka dobíjení a vyklepala se osička páčky spojky u poloautomatu. Jinak všech OK. Musím si dávat pozor při jízdě s pávikem. V jedný vesničce jsem si málem rozbil hubu. Vlítl jsem do zatáčky asi v 60km/h a proti mně jela Fabie, tak jsem to prudce strhnul doprava. V tu chvili se strašně rozkejval pávik a já byl v hajzlu. Nakonec jsem to celý ustál v pohodě. Asi 15km za hranicema jsem šel spát. Bylo něco málo po půlnoci.
Den 2. (pondělí 4.8.2003) - Takový normální den
ujeto: 455 km
Vyspal jsem se nádherně. Spal jsem na louce těsně vedle lesa. Ještě posnídám a hurá na cestu. Dnes bych chtěl do Německa a doufám, že večer budu už v Itálii. Rozhodl jsem se, že pojedu po dálnicích, abych spani1nebloudil a je to taky rychlejší. Průběžně jsem si dával pauzy; příbližně po 70km. Asi 60km od Salzburku jsem na odpočívadle potkal jednoho Čecha. Hned jsme se dali do řeči. Já jsem mu říkal, že jedu do Itálie. On jel dělat do Mondsee bazén. Byl to příjemný chlápek. Nabídnul mi kafe a asi po půl hodině jsme se rozloučili a každý jsme chtěli jet svou cestou. Jenže on nemohl nastartovat auto. Imobilizér mu nechtěl příjmout čip. Tak se rozhod, že imobilizér vyřadí z provozu. Ale nebylo to tak jednoduché, jak se to zdálo. Když už jsme našli imobilizér, tak do nej vedlo 8 černých drátů, a hlavně ta krabička nešla otevřít. Nezbývalo nic jiného než použít hrubého násilí. Hned jak jsme ji rozdělali a já uviděl dvě relátka, bylo mi všechno jasný. Odskřípli jsme dráty do relátek a spojili je a imobilizér byl mimo hru. Konečně jsme se mohli vydat každý svou cestou. Já jsem se vydal směr GA-PA. Cesta probíhala bez problémů, až na to, že mě občas nějaký kamioňák opískoval u krajnice. Bylo mi jasné, že k Neuschwansteinu nedojedu za světla. Rozhodnul jsem se, že ho zhlédnu nasvícený a druhý den půjdu na prohlídku. V noci vypadal úžasně! Kousek od zámku na čerstvě posekané louce jsem rozbalil spacák a těšil se na ráno, až uvidím zámek v celé jeho parádě.
Den 3. (úterý 5.8.2003) - Řím je ještě daleko
ujeto: 464 km
Zdar deníčku!
Dnešní ráno bylo krásný. Probudit se do slunečného rána na čerstvě posekané louce a před očima mít nejkrásnější zámek na světě, neznám nic lepšího. Jenom mi tu chybí Jitka. Vypadá to, že dnešní den bude velmi teplý. Jediný, co mě ráno naštvalo, že se mašina nějak neudržela na stojánku a spadla na zem, ale nic se jí nestalo. Vyrazil jsem si prohlédnout zámek. U prodeje vstupenek bylazamek strašná fronta, tak jsem poslal pár SMS a bylo hned po frontě. Lístky jsem koupil v 10:00 a prohlídka začínala ve 12:05. Vyjel jsem autobusem k zámku. Udělal jsem pár fotografií a šel čekat do zámku na prohlídku. Vedro bylo neúnosné a já blbec si nevzal pití. Ještě jsem pak zjistil, že jsem mohl mít sluchátko a celou prohlídku v češtině. Bohužel, prohlídka byla v němčině. Aspoň jsem se v ní trochu zdokonalil. Po návštěvě jsem si šel udělat ještě pár fotek a pak hurá dál. Dal jsem se směrem na Insbruk. Cesta ubíhala docela dobře. Občas jsem narazil na Čechy. Konečně jsem vymyslel polohy, jak sedět na mašině, aby mě nebolela prdel. Chtěl jsem dojet až do Pisy, ale únava byla rychlejší. Tak jsem si rozbalil spacák a v klidu se vyspal. Jelikož jsem zjistil, že v Itálii nemaj louky a pořádný lesy, spal jsem kousek od města Capri vedle zoraného pole. Ani jsem nevytahoval igelit, protože je takový teplo a sucho a rosa taky žádná není. Jediný, co mě naštvalo, že jsem zaplatil 16 Eur za dálnici, ale na druhou stranu jsem nikde nebloudil a cesta rychle ubíhala. Teď holt budu muset častěji tahat mapu. Doufám, že už zítra dorazím k moři a do Říma. Bude to zase náročný den.
Den 4. (středa 6.8.2003) - Konečně Pisa
ujeto: 470 km
Čus deníčku!Pisa
Probudil jsem se kolem osmé hodiny. Už v tu dobu bylo strašný teplo. Ani jsem nesnídal a hned jsem razil. Do Pisy to bylo asi 200km. To jsem ale netušil,co mě čeká. Ty hory, co byly přede mnou, to byl horor - "zlatý Alpy". Přes kopce vedly ouzký cestičky s prudkejma zatáčkama. Pořád jsem jel dvě, tři. Myslel jsem, že mašinu utavím. Kousek od města Abetone najednou dostala mašina takový divný zvuk, jako kdyby podfouklo těsnění pod hlavou. V tu chvíli jsem si uvědomil, že s sebou žádný nemám. Mašina měla ale stále stejný tah, tak jsem si říkal, že to asi těsnění nebude. Pěkně mě to psychicky rozhodilo, protože jsem byl uprostřed hor, byl jsem pěkně hotovej z toho tepla a nevěděl jsem, co to je. Když jsem dojel do Abetone, tak jsem hledal bližší příčinu. Zjistil jsem, že vypadnul jeden ze šroubů, který držej výfuk v přední části. To mě trochu uklidnilo. Když jsem konečně překonal hory, otevřel se přede mnou nádherný pohled přímo na Pisu. Šikmá věž je vidět už z dálky, takže dorazit k ní nebyl problém. Tento den byl nejhorší z celé Itálie. Byl jsem psychicky koupania fyzicky na dně a to teplo (40°C ve stínu) se nedalo vydržet. Myslel jsem už jen na moře a na to, jak se pořádně zchladím. Po prohlídce města jsem se dal na Livorno. Je to přístavní město, ze kterého jezdí trajekty na Corsiku. Už jsem byl hodně unavený a hledal jsem místo, kde bych se mohl vykoupat. Zajel jsem k pobřeží a šel se vykoupat. Byla to naprostá úleva. V moři jsem se koupal poprvé. Je nechutně slané a pěkně z něho pálí oči. Taky jsem se těšil na krásné štíhlé Italky. Moje zjištění bylo ale hrozné. Na pláži se procházejí ženský cca 40-50 let v provázkových plavkách a dělaj ze sebe, jako by jim bylo dvacet. Žádnou mladou pěknou Italku jsem tu neviděl. Když to zhodnotím, tak v průměru jsou Italky nic moc, buď maj pěkný tělo a žádný kozy a nebo maj kozy a tělo jak tank. Jo, zlatý český holky. Z Livorna jsem se vydal podél pobřeží do Říma. Dojel jsem až 100 km od Říma. Sjel jsem se podívat k moři a pak už jsem jen hledal místo, kde přespat. Mašina šlape perfektně. Zítra už mě čeká vysněný Řím.
Den 5. (čtvrtek 7.8.2003) - Vytoužený Řím
ujeto: 218 km
Milý deníčku!
Dnešní den byl opravdu zvláštní a budu na něj hodně dlouho vzpomínat. To, co se mi dneska přihodilo, se nestává každý den. Ráno mě opět probudilo teplo a sluníčko. Už jsem si na to zvyknul. Hodně piju, ale přes den všechno vypotím. Ani jsem nesnídal a hned jsem razil na cestu. Na nejbližší benzínce jsem si dal colu a hambáče. A hurá do Říma! Po cestě jsem ještě zastavil na benzínce, tam jsem potkal Itala. První, co mě zarazilo, bylo, že podle vlajky poznalRim  Českou republiku. Doposavaď jsem se nesetkal s někým, kdo věděl, odkud jsem. Když jsem někomu řek, že z České republiky, tak chvíli přemýšlel a pak z něj vypadlo: "z Ruska?", znovu jsem řekl, že jsem z České republiky, opět chvíli přemýšlel a pak z něj vypadlo: "ááá Ukrajina". Když jsem narazil na vzdělaného Itala, tak ten si aspoň vzpomněl na Československo. Ale zpátky k benzínce. Z čeho jsem úplně překvapen, že zná Jawu. Tak jsme se dali do řeči. Já mu říkal, kam jedu a že bydlím kousek od Liberce. Nakonec mě rozsekal tím, že zná Liberec a Jablonec. Že tam byl pro svýho tátu. Já se ho ještě zeptal na cestu a pak už jsem jel přímo do Říma. Dorazil jsem tam kolem 12:00. Začal jsem hledat Coloseum a náměstí sv. Petra ve Vatikánu. Vatikán jsem našel během čtvrt hoďky. Samozřejmě jsem hned vyrazil na prohlídku chámu sv. Petra. Vzal jsem si helmu a foťák. Stráž u v chodu mě nechtěla pustit dovnitř, jelikož jsem neuměl italsky, tak jsem usoudil, že jim asi vadí můj foťák. Vrátil jsem se k motorce a foťák tam nechal. Když jsem zase dorazil ke stráži, tak mě nechtěli pustit. V tu chvíli jsem si uvědomil, že se asi dovnitř nesmí s pokrývkou hlavy. Tak jsem helmu zavřel do páva, vzal foťák a šel konečně na tu prohlídku. Po prohlídce jsem se občerstvil a poslal pár SMS domů. Teď ještě to Coloseum. To jsem hledal poměrně dlouho, asi třičtvrtě hodiny. Pohled na Coloseum je naprosto úchvatný. Udělal jsem si pár snímků a jel jsem na parkoviště vedle Colosea. Dal jsem mašinu na stojánek, sundal si helmu a najednou jako bych slyšel zvuk, který moc dobře znám, tak se ohlédnu a asi 10 m za mnou vidím pávika a chlapíka, jak slézá z Jawy 175 ccm. Nevěřil jsem svým vlastním očím.Hned jsem se za ním vydalRim2 a dal se s ním do řeči. Jmenuje se Franta Horčička a za sebou má už o něco delší trasu než já. Byl ve Francii, Monacu, Švýcarsku, Rakousku, Německu a teď v Itálii. Dlouho jsme si povídali zážitky z cesty. Oba jsme měli stejný cíl naší cesty vidět Coloseum. Vydali jsme se na jeho prohlídku. Bylo opravdu úchvatné. Když jsme vyjeli výtahem nahoru, byly tam fotky sedmi slavných sportovců světa. Hned první byl Emil Zátopek. Po prohlídce Colosea jsme se rozhodli, že pojedem k sopečnému jezeru 80km na sever od Říma. Když jsme projížděli přes Vatikán, chytla nás bouřka. Schovali jsme se na náměstí sv. Petra. Blesky, které se honily na obloze, byly okouzlující. Po dešti jsme hned vyrazili. Asi po 5 km jsem prudce zabrzdil a nevrátila se mi páka brzdy. Ještě jsem chvíli takhle jezdil a pak jsem se rozhodl podívat, čím to je. V tu chvíli jsem zjistil, že celou dobu mi svítilo brzdové světlo, takže jsem si vymlátil baterku. Chtěl jsem rozdělat zadní kolo, hospodaale pak jsem si všimnul, že vyskočilo pérko, které vrací brzdu. Nasadil jsem ho zpět a vše bylo vyřešeno a protože jsme to opravovali kousek od hospody, šli jsme tam taky na pivo. Zůstali jsme asi do půlnoci a pak jsem opět vyrazili na cestu. Trochu jsme bloudili, ale nakonec jsme z Říma vyjeli správným směrem. Když už byly 4 hodiny ráno a my stále nebyli u jezera, rozhodli jsme se, že přespíme a dorazíme tam zítra. Sjeli jsme na pole, které bylo kousek od silnice. Chtěli jsme spát hned vedle motorek, ale mně se to nějak nezdálo, tak jsme spali asi 15m od nich na strništi.
Den 6. (pátek 8.8.2003) - Konečně pěkná Italka
ujeto: 175 km
spani-strnisteProbuzení bylo tentokrát strašné. Kouknul jsem se vedle sebe, kde jsem měl položené věci a boty. Všechno bylo obaleno mravenci. Hned jsem je všechny vyklepal obléknul se a šel k mašině. Tam na mě taky čekalo překvapení. Všude kolem motorek ležely použité šprcky. Já věděl, proč tam nemám spát. Mezi tím, co jsem snídal, se jel Franta podívat, kde to vlastně jsme. Po chvíli se vrátil a zjistil, že jsme ve vojenském prostoru. Jen co to dořekl, přeletal nad námi vojenský vrtulník. Hned jsem vyrazili na cestu. Jen co jsme přejeli první kopec, už se nám naskytnul pohled na jezero. K jezeru to trvalo asi 10min. cesty. Bylo nádherný počasí, tak jsme se rozhodli, že zůstaneme celý den. K jídlu jsme Italkasi koupili melouna. Na druhé straně jezera řádil lesní požár. Bylo zajímavé pozorovat hasičské letadlo, jak to hasí. Voda v jezeře byla velmi teplá. Jen co jsme se vykoupali, tak jsem šel Frantovi opravit dobíjení. Mezi tím se před naší dekou usadila moc pěkná Italka. To byla první mladá hezká holka, kterou jsem v Itálii viděl. Nedalo mi to a řek jsem si, že ji sbalím. Poprosil jsem ji, jestli by nás plaznevyfotila. Pak sem se jí zeptal, jestli se nepůjde koupat. Bylo to zajímavé, ona uměla jen italsky a já italsky skoro ani slovo, ale dorozuměli jsme se. Jmenovala se Denisa a bylo jí 26 let. Pracuje jako barmanka, ale teď má dovču. Večer jsme si s Denisou udělali společnou fotku a rozloučili jsme se. Franta říkal, že ještě den pobude, ale já už musel razit na sever. Rozloučil jsem se s ním a vyrazil jsem. Mohlo být tak kolem šesti hodin. Ujel jsem jen 175 km a dostavila se únava. Chvíli jsem hledal místo, kde přespím. Nakonec jsem našel jednu cestu zarostlou z obou stran keřema.
Den 7. (sobota 9.8.2003) - Rekord
ujeto: 586 km
Dnešní celý den jsem projel. Udělal jsem rekord 586km. Mohl jsem dojet ještě dál, ale večer se mi přetrhlo plynové lanko, jenže já blbec si koupil špatný. Asi hodinu a půl jsem to opravoval, aby se nějak dalo jet. Ještě, že jsem od Franty dostal takový spešl kleště s nožem. Bez nich bych to neopravil. Oprava byla pouze provizorní. Musel jsem se modlit, aby to vydrželo. Chtěl jsem jet až do Čech, ale opět mě zmohla únava. Sjel jsem do vyschlého koryta řeky a hned jsem šel spát.
Den 8. (neděle 10.8.2003) - Poslední den
ujeto: 766 km
Spaní bylo super. Dno řeky bylo plné malých oblázků. Spal jsem do 10 hodin. Jelikož byly kolem dokola hory, tak tam nesvítilo sluníčko a byl příjemný chládek. Bylo to nejkrásnější spaní v Itálii. Když jsem vstával, potkal jsem rybáře. Prohodili jsme jen pár slov. Něco málo jsem posnídal a razil jsem. spani-rekaDneska jsem už chtěl dojet až domů. Cesta ubíhala rychle a bez problémů. V 8 hodin večer jsem už byl na hranicích s Českou republikou. Samozřejmě jsem se nevyhnul klasické otázce celníků "Odkud jedete?". Odpověděl jsem jim "Z Itálie z Říma". Hned se ptali, jak motorka a tak. Když se jim řekl, že nejzávažnější porucha bylo prasklé plynové lanko, tak nad tím kroutili hlavou a nějak nemohli uvěřit. Tak ještě poslední 300 km a jsem doma. V Budějovicích na benzíce jsem byl natankovat. Málem jsem si ukroutil krk, když jsem koukal po holkách. Jo, zlatý Čechy. Pak už jsem to mastil 80-90 km/h, abych byl doma. Domů jsem dorazil půl hodiny po půlnoci. Byl jsem tak unavený, že jsem motorku nechal tak, jak jsem na ní přijel, a šel jsem hned spát. Byl to opravdový kousek cesty, který jsem za ten den zvládnul. Asi ho hodně dlouho nepřekonám. Ujel jsem 766 km.

Celkem jsem najel 3444 km bez větších technických problémů. Chtěl bych poděkovat všem, kteří mi drželi palce, hlavně babičce, která mě vybavila jídlem na cestu, a mojí mamce. Doufám, že ještě nějakou podobnou cestu se svojí mašinou absolvuju. V roce 2005 bych chtěl podniknout cestu do Španělska, ale všechno záleží na čase a na penězích.
© Copyright 2001-2014 BRUTAR • Created & Designed by Brutar • valid XHTML 1.0 and CSS