Brutarovy stránky |
Alpy 2010 aneb s Jawou 650 na Grossglockner - deníček

1. den 20. 8. 2010
ujeto: 326 km
průměrná rychlost: 76,7 km/h
maximální rychlost: 127 km/h

Rok se s rokem sešel a je tu opět další cesta na motorce. Ale tahle přepisuje veškeré dosavadní dějiny. Proč? To se dozvíte v následujících řádcích.
V červenci jsme se s Oldou a Lenkou začali domlouvat, že někam vyrazíme na motorkách. Mě okamžitě napadlo, že bychom mohli vyrazit do Alp na Grossglockner. alpy1Problém ale byl, že jsme nemohli najít vhodný víkend, který by se hodil všem. Na konec jsme vybrali víkend 20.8. - 22.8.2010. Já jsem se začal starat o veškerou organizaci. Na internetu jsem s pomocí Lenky zablokoval pension Hubertus ve Freistadtu. Cca 14 dní před plánovaných odjezdem mi Lenka řekla, že bohužel nepojedou, protože Olda musí do práce. Byli jsme ještě dohodnutý, že s námi pojede Zuzana a Michal. Měl jet ještě Zbyňďa, ale na konec mu to neklaplo.
Výjezd byl naplánován na pátek 20.8.2010 mezi 14:00 - 15:00. Tradičně se tento čas nestíhal, protože jsem musel zařizovat pojištění a ještě koupit pár věcí na cestu. Vyjížděli jsme na konec v 15:21. Na Nechálově jsme nabírali Zuzanu a Michala. V Příšovicích na benzínce jsme dotankovali a dofoukli kola a potom jsme najeli na dálnici na Prahu. První plánovaná zastávka byla za Prahou. Jeli jsme 100 - 110km/h.
Poprvé jsem jel tak rychle a tak daleko. Hned za Prahou kousek před Dobříší jsme stavěli. alpy2Dali jsme si kafčo, sušenky a probírali jsme zážitky např. jak jsem na dálnici potkali trábika. To se v dnešní době jen tak nevidí. Kolem 18:00 jsme vyráželi dál na cestu. Už nám bylo jasný, že nám hodina času chybí. V Budějkách jsem měl domluvenou schůzku s Háňou. Na náměstí jsme přijeli v 20:15. Hledali jsme restauraci, kde bychom si mohli dát véču. Na konec na třetí pokus se zadařilo. Číšník byl nějaký přiteplený a Zuzce spletl jídlo a Michalovi ho nedonesl vůbec, protože byl hetero.
alpy3Bylo jasný, že na pension do 21:00 nepřijedeme. Z Budějovic jsme vyrazili lehce po deváté. Před tím jsem volal na pension, že přijedeme později. Babča z toho nadšená nebyla. Říkala, že máme přijet, co nejdříve. Už byla tma a dost dlouho nám trvalo, než jsme vyjeli z Budějovic. Do Freistadtu jsme přijeli před půl jedenáctou. Panovaly vážné obavy, že budeme spát venku. Podle GPS jsme si objeli krásně město a pak jsme dorazili na pension. Tam už bylo zavřeno. Naštěstí byl u dveří zvonek. Tak jsem na něj zazvonil. Z okna se vyklonila stará, neestetická a přinasraná paní. Tak jsem se jí představil a řekl, že máme rezervované pokoje. Říkala mi, že jsme měli přijet ve 22:00. Když vyšla ven, tak nás ohromila svým "fantastickým" županem a kamenným obličejem. Dala nám úvodní instruktáž a pak už jsme šli vybalovat věci. Pension byl opravdu nádherný. Dostali jsme pokoje č. 2 a č. 5. Ubytovali jsme se, vzali pivka a šli plánovat zítřejší cestu. Na pokoji č. 5 byl pavouk. Zlikvidovali jsme ho voňavkou.
Plánování trasy nám zabralo docela dost času, protože jsme nemohli najít Grossglockner. Překvapivě! Po naplánování trasy jsme dali sprchu a šli spát. Já jsem ještě koukal na Prcičky 3 v němčině. Během několika málo vteřin mé nepozornosti mi Simča usnula do mrtva. Ani lomcování ji nevzbudilo. Tak jsem usoudil, že bude nejlepší jít spát. Bylo 00:25.

Poznámka Simči: Simča nespala - pouze spánek předstírala :-) Ba ne, teď děsně kecám. Hned jak jsem viděla postel, usnula jsem jak zabitá. Ale jedno mi není jasný – jak to, že si mě ten Ondra neumí vzbudit???


2. den 21. 8. 2010
ujeto: 652 km
průměrná rychlost: 70,7 km/h
maximální rychlost: 120 km/h


Do sobotního rána mě probral budík nastavený v mobilu už na 7:15. Vstávání nebylo nic moc. Nevím, kdo z nás byl víc mrtvej, jestli já nebo Simča. V osm jsme vyrazili na snídani. Byli jsme tam první. Stoly byly krásně prostřeny a snídaně čekala jen a jen na nás. Bylo možno jít snídat i na krásnou terasu, která byla na půl zarostlá. U snídaně jsme se výborně bavili a probírali to co se stalo minulý den. Obsluhoval nás mladší číšník. Bylo mu cca kolem 35 let. alpy4Hned jsem toho využil a zeptal se ho, jestli musíme mít na motorku dálniční známku. Říkal, že ano a že nejkratší je na 3 dny. Cenu za známku už nevěděl. Ještě se mě ptal, jestli v Čechách musíme mít taky dálniční známku. Říkal jsem mu, že jo, ale jen na auta. Snídaně byla opravdu vydatná. Těsně před devátou jsme šli balit, protože v devět byl plánován výjezd. Naložili jsme věci na mašiny, trochu je zahřáli a hurá na cestu. Myslím si, že to hurá jsme říkali všichni nadšeně, ale to jsme ještě přesně nevěděli do čeho jdeme a co nás čeká.
Cesta byla naplánována převážně po dálnicích, protože jsme měli obavu, že bychom to nemuseli stihnout, když pojedeme po vedlejškách. Jeli jsme směr Linz, Salzburg a Bischofshofen. alpy5V první etapě jsme ujeli kolem 160km. Nutno říci, že je to slušný výkon. První zastávka byla kousek před Salzburgem. Potřeboval jsem se podívat do mapy, jestli jedem dobře a jakým směrem pojedeme ze Salzburgu. Na parkovišti, na kterém jsme stáli, bylo nepojízdné Volvo. Bylo vidět, že už tam nějaký ten pátek stojí. Chyběla mu světla a dvě kola. udělali jsme pár fotek a razili dál na cestu.
Hned za Salzburgem jsme stavěli tankovat. Na benzínce byla dost velká fronta. Po dotankování a zaplacení jsem si všimnul, jak něco obrovského odjíždí na motorce z benzínky. Byl to tak nechutně tlustej chlap. Téměř celou motorku obtekl. alpy6Na to, že to byla osmistovka, tak s ním měla co dělat. Ještě jsme se napili a hned zpátky na dálnici. Ještě kousek cesty to byl. Po chvilku jízdy nás čekalo několik tunelů. Některé byly dlouhé i přes 3 km. Hned jak jsme projeli prvním tunelem, tak jsme se ocitli uprostřed Alp. Všude kolem nás byly vysoké hory. Jelo se fantasticky, protože pořád bylo na co se koukat. Blížili jsme se k Zell am See a odtud to už bylo kousek. Těsně před stoupáním jsme si dali malou pauzu. Z odpočívadla bylo krásně vidět na hory a na vodopády.
Kamery se ujala Simča, to mě velmi překvapilo. Asi nechtěla být natáčena. Různě jsme polehávali nebo posedávali, protože jsme odpočívali. Na odpočívadle vyvěral pramen s vodou. alpy7Šel jsem si vyzkoušet teplotu vody. když jsem do koryta ponořil ruku, tak jsem myslel, že mi upadne. Voda byla ukrutně ledová. Ještě jsme se trochu napili a hurá dál do kopců. Po kilometru byla mýtná brána. Nevěděl jsem, že se na Grossglockner musí platit mýto. Později mi to bylo jasné proč.
Před mýtnou bránou byla menší fronta, ale ubíhalo to docela rychle. Když jsme byli skoro na řadě, tak se mýtná brána zavřela. Nikdo nevěděl proč. Později začala řidiče obcházet nějaká ženská a řekla nám, že se na cestě stala nehoda a že tam jede policie a odtahovka.alpy8 Nevěděli jsme, jestli vůbec na Grossglockner vyjedeme. Asi po 20 minutách začali motorky pouštět boční bránou. Jen jsme si museli zaplatit speciální žeton na kase, který se pak hodil do závory a ta se pak zvedla.
Po prvních km stoupání nám bylo jasný, že to bude pořádný kopec. Celou dobu nás provázel nepříjemný smrad z brzdových destiček. V každé zatáčce byla cedule s číslem zatáčky a s nadmořskou výškou. Asi tak po 3 km jsme vždy zastavili a fotili a kochali se krásou hor. Bylo to nádherný, sluníčko svítilo, mraků bylo málo a na hory byl perfektní výhled. Po půl hoďce jsme vyjeli na vrchol hřebenu. Už jsme si mysleli, že jsme u Grossglockneru, ale trošičku jsme se mýlili, protože na Grossglockner to bylo ještě půl hodiny jízdy. Z hřebenu jsme jeli zase kus cesty dolů okolo malého jezera. alpy9Po dvou kilometrech, když jsme projeli dvěma krátkými tunely, tak na nás čekal sníh. Vrstva sněhu byla docela velká a plocha taky. Všude bylo hodně lidí, kteří si užívali sníh v létě. Dlouho jsme neváhali a hned jsme šli blbnout taky. Simča postavila sněhuláka. Byl to takový malý tréning na zimu. Já jsem se hned sněhem drápal nahoru co nejvýše. Pak jsem to sjel po prdeli dolů. Došlo i na malou kouličkovanou. Pak jsme si šli ještě prohlédnout sněžnou frézu. Odhadem byla stará 40 let.
Čas neúprosně běžel dál a my museli pokračovat. alpy10Stále jsme ještě nedosáhli našeho cíle. Těsně před pátou hodinou jsme přijeli k vyhlídce u Grossglockneru. Po příjezdu jsme se přezuli a vyrazili na ledovec. Všichni jsme byli v pohodě a měli dobrou náladu, i když jsme byli trochu cestou zničeni. Jó ale to nikdo netušil, co teprve příjde.
Z vyhlídky na ledovec to vypadalo, že je to kousek. Rozhodovali jsme se, jestli pojedeme lanovkou, ale když jsme zjistili, že jedna cesta lanovkou stojí 5 Euro, tak jsme radši šli pěšky. Začátek cesty byl v pohodě, ale po chvíli nám bylo jasný, že zas taková prdel to nebude. Ještě, že mi to pálilo a vzal jsem si boty na přezutí. alpy11Jinak bych trpěl, jak zvíře a kdo ví, jestli bych to vůbec došel. Ke spodní zastávce lanovky to byl kousek. Bylo tam nějaké povídání o ledovci a taky první cedule, kde byl ledovec v roce 1965.
Stále jsme ale nebyli ani v půlce cesty. Pořád jsme klesali a klesali a klesali až jsme dorazili na ledovec. Cestou jsme míjeli cedule, kde byl rok a stav ledovce v tom roce. Cedule byly odstupňovány po 5 letech. Teprve tady člověk viděl, jakou rychlostí ledovec ustupuje. Vydali jsme se prozkoumat pukliny, které jsme viděli z výšky. Při chůzi po ledovci to pod nohama zvláštně praskalo. Byl to praskot tvrdého ledu a kamínků, které na něm byly. Na ledovci byly také úzké pukliny, do kterých zatékala voda a nikdo nevěděl, jak jsou hluboké. My s Michalem jsme šli dál k velkým puklinám, ale holky se už bály a tak se vydali na cestu zpět.
Z výšky to vypadalo jako malé praskliny, ale když jsme přišli blíž, tak byly obrovské. Měli jsem problém je přeskočit. Na kraji ledovce tekla ledovcová řeka. Rozhodli jsme se s Michalem, že ji přejdeme. Taky jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak ledová voda v řece je. Myslím si, že kdyby tam člověk spadnul, tak by vydržel maximálně 5 minut. Ve spodní části řeky jsme ji přeskakovali zpět. Museli jsme přeskočit asi 3 metry a převýšení bylo 1,5m. Dopad byl trochu tvrdší, ale zadařilo se. Pak už jsme se začali vracet zpět.
Cestou zpět jsme ještě vylezli na dvě hromady sutě. Byly velmi nestabilní a pod námi se začaly sunout dolů. Cesta nahoru byla hrozná. Tušil jsem, že to bude náročný, ale moje očekávání to předčilo. V kožených hadrech se stoupalo skutečně blbě. alpy12Za půlkou cesty bylo na Simče vidět, že je úplně vyřízená. Když jsem se jí snažil povzbudit, tak mi řekla: "Nechte mě tady umřít! Já už nikam dál nejdu." Těsně před sedmou večer jsme se vydrápali nahoru.
Slunce začalo zacházet a my razili zpět na penzion. Myslel jsem si, že do půlnoci budeme zpět, ale to jsem se sakra mýlil. Po 20 minutách jízdy mi začalo nějak kopat řízení. Bylo to divný, protože silnice byla pěkná a bez děr. Za jízdy jsem začal zkoumat, co se děje. Všimnul jsem si, že přední brzdový třmen lítá ze strany na stranu. První, co mě napadlo, že je povolenej. Zastavili jsme, že ho dotáhnu, ale realita byla úplně jiná a mnohem horší. Třmen byl v pohodě, ale ložiska v kole byly v pr..... S tím jsem nepočítal a docela mě to rozhodilo. Jenže se nedalo nic dělat a tak jsme pomalu pokračovali dál. alpy13Jelo se mi opravdu blbě. Nevěděl jsem, co mě čeká a jak vše dopadne. Jeli jsme maximálně 80 km/h. Postupem času jsem zjistil, že čím rychleji jedu, tím méně kolo hází. K brždění jsem převážně používal zadní brzdu.
Kolem 22:00 jsme šli k McDonaldu na jídlo. Skoro celý den jsme nic nejedli. Nebyl to zrovna nejšťastnější nápad, protože po jídle člověk usíná, ale zase to bylo nezbytný. Já jsem si dal 3x cheese, hranolky a colu. alpy14Simča měla dva cheese a fantu. Michal si přinesl neuvěřitelných 5 cheesů a colu. Nejhůř dopadla Zuzka. Ta si objednala 3x cheese, colu a kafe. No a dostala 3x chickenburger a místo kafe capuchino. Za chvíli si kousek od nás sedlo 5 velmi mladých a načinčaných holek. Mohlo jim být, tak 15-18 let. Všichni jsme se společně shodli, že kdyby se jednalo o naše děti, tak bychom jim urazili hlavu. Netrvalo to dlouho a slečny začaly balit nějaký skejťáky, kteří seděli vedle u stolu. Měli jsme z nich srandu. Hned jsem zaktivoval kameru a vše natočil. Byla to fakt sranda je pozorovat. Hned, jak jsme dojedli vyrazili jsem dál.
Po jídle se jelo mnohem hůře, protože únava byla ještě větší. Když už se mi v dálce začaly mlžit značky, tak jsem věděl, že začínám usínat. Zastavil jsem na prvním odpočívadle, že si v trávě zdřímnu. Zuzana si šla lehnout kousek dál na lavičku. Hned jsem ji následoval, protože lavička byla pohodlnější. Dvakrát jsem se otočil a už jsem spal. Asi po hodině jsem se probudil. Koukám vedle sebe a na stole spí Michal, hned vedle Zuzana, ale Simča nikde. Koukám kolem a najednou vidím, že Simča spí v sedě na nějaký studně nebo septiku nebo co to bylo a vypadala, jak nějaký bezdomovec. Než jsem stihnul skočit pro foťák, tak se probrala. Škoda, mohla to být fakt supr fotka. Pokračovali jsem dále. Ještě jsme měli jednu zastávku, kde jsem dojedl cheese, kterého jsem si nechal do zásoby. Nejdelších bylo posledních 20km na penzion. Výrazně se ochladilo a vůbec to neubíhalo.
Na pension jsme dorazili kolem 3 hodiny. Všichni jsme byli totálně unavený a těšili jsme se do postele. Ještě jsme prolítli sprchou a pak hurá do pelechu.

 

3. den 22. 8. 2010
ujeto: 320 km
průměrná rychlost: nezaznamenáno
maximální rychlost: nezaznamenáno

Probuzení bylo mrtvolný. Vůbec se mi nechtělo vstávat. Z motorky jsem byl pěkně rozlámanej. Krátce po devátý jsme šli na snídani. Tam jsme podrobně probrali přecházející den. Po snídani jsme šli na pokoj sbalit věci a vyklidit pokoje. Chtěli jsme jít nejdřív do města a pokoje vyklidit potom, ale byli jsem požádáni, jestli nemůžeme vyklidit pokoje dříve. Věci jsme si nechali na recepci a vyrazili jsme na prohlídku města.
alpy15Když jsme přicházeli k náměstí zrovna končila ranní mše a lidi chodili z kostela. Ještě před náměstím prohlásila Zuzka úžasnou větu. Po pravé straně ulice stálo zaparkované černé BMW řady 3. Mělo trochu nabouraný předek a znak BMW byl přelakován černou barvou. Když Zůza došla k předku auta povídá: "Jéééé oktávka!" My s Michalem jsme byli mrtvý smíchem. Od této chvíli bylo každé BMW, které jsme potkali oktávkou. Myslím si, že se toho jen tak Zuzka nezbaví.
Celý den jsme si z ní dělali srandu. Jak jsme viděli nějaké BMW, hned jsme se Zůzy ptali, jestli to náhodou nebyla oktávka. Odpověď nás s Michalem nepřekvapila. Že prej jsme úplně blbý a že nepoznáme, jak vypadá oktávka. Jediná Simča se Zůzou soucítila. Chvíli jsme poseděli na námku a pak jsme šli na nádvoří místního zámku. Teda doufám, že to byl zámek. U zámku byl zaparkován Mini Cooper. Já jsem si na lavičce pod stromem na chvilku zdřímnul. Když jsme se zase vrátili na náměstí, dali jsme si zmrzku. Bylo pěkný vedro. Po zmrzlině jsme se vrátili zpět na penzion a vyrazili na závěrečných 300 km domů. Mysleli jsme si, že už to bude v pohodě, ale opak byl pravdou.
Cesta domů byla nekonečná. Stavěli jsme snad každých 30km. Zadky nás bolely, no bolely, to se nedá říct, my jsme je skoro necejtili. Byl to mazec. I já jsem toho měl dost a to jsem na leccos zvyklej.  Zůza radši vůbec nemluvila no a když už promluvila, tak to stálo zato. Nadávkama rozhodně nešetřila. Ale holky mají můj obdiv, že to takhle statečně nesly.
Já se celou cestu modlil, aby to vydrželo přední kolo. Když jsme se blížili k Boleslavi, tak v dálce bylo vidět, že se počasí kazí a že v Dubu bude pršet. Poslední zastávku jsme měli u letadla na zmrzku. Pak už jsme to valili rovnou domů. Na Nechálově jsem udělal poslední záběry, závěrečné zhodnocení a pak už jsem to se Simčou valili přímo do Dubu. Zůza s Michalem zůstávali na Nechálově.
Když jsme dorazili domů bylo něco málo po šesté. Doufám, že si to dobře pamatuju. Spadl mi velký šutrák ze srdce, protože to přední kolo vydrželo. Jawa je prostě Jawa! Nezklamala! Teď už jen vybalit věci a připravit se na nějaký další výlet, který bude za rok.

Byla to moje první cesta, kdy jsem nejel sám. Bylo to pro mě něco úplně nového a jiného. Ani na chvilku jsem se nenudil. Bylo úžasný, že o každém zážitku si člověk hned mohl popovídat, za jízdy na motorce jsem si nemusel dlouhou chvíli krátit zpěvem, ale mohl jsem kecat se Simčou nebo jí například učit, jak zacházet s kamerou. Prostě po všech stránkách to byl skvělý výlet a už se těším na další rok. Tento malý výlet se dá považovat za oficiální zahájení dlouhého tréninku na cestu kolem světa.

© Copyright 2001-2014 BRUTAR • Created & Designed by Brutar • valid XHTML 1.0 and CSS